Do roku 2030 se má polovina produkce bioplynu používat na výrobu biometanu. Přijdeme tak o cenné služby flexibility bioplynových stanic, říká prof. Knápek z FEL ČVUT
V České republice je zhruba 574 bioplynových stanic, které většinou vyrábějí elektřinu a poskytují cenné služby flexibility díky své schopnosti překlenout období bez slunečního svitu či větru. Plán transformace poloviny těchto stanic na výrobu biometanu do roku 2030 však znamená ztrátu této flexibility, varuje prof. Jaroslav Knápek z FEL ČVUT. Současné systémové podmínky a státní podpora nejsou podle odborníků dostatečně motivující, a proto se diskutuje o zavedení pásmové podpory, která by povzbudila bioplynové stanice k provozu v době mimo špičky výroby elektřiny z fotovoltaiky.
V tuzemsku funguje zhruba 574 bioplynových stanic. Většina vyráběného bioplynu z těchto stanic se používá na výrobu elektřiny. Aby Česko naplnilo Akční plán podpory rozvoje využívání biometanu, má se zhruba polovina těchto bioplynek transformovat na biometanové stanice.
Oproti výrobě elektrické energie z fotovoltaických panelů či větrných elektráren mají bioplynové stanice výhodu: elektřinu mohou vyrábět i v době, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr. Tím poskytují cenné služby flexibility k vyrovnání distribuční sítě elektřiny. „V okamžiku, kdy je transformujeme na biometanové stanice, o tuto flexibilitu přicházíme,“ uvedl prof. Jaroslav Knápek, vedoucí katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd Fakulty elektrotechnické ČVUT, v podcastu Pod proudem na serveru Obnovitelně.cz.
Společně s Adamem Moravcem, vedoucím bioplynové sekce sdružení CZ Biom – České sdružení pro biomasu, v podcastu mluvili o současném stavu bioplynových stanic a výrobě biometanu v České republice.
Nejvíce bioplynových stanic v Česku vznikalo mezi lety 2008 a 2012. Jejich předpokládaná technická životnost je kolem 20 let, proto se pomalu dostáváme do situace, kdy valná většina bioplynek bude dožívat a zároveň jim končit provozní podpora.
„Otázkou je, jestli investoři půjdou cestou pokračování provozu bioplynových stanic, nebo jestli půjdou cestou transformace do produkce biometanu. Nebo se dokonce nabízí třetí a v zahraničí velmi diskutovaná kombinovaná cesta,“ upozornil prof. Knápek.
S Adamem Moravcem z CZ Biom se shodují, že současné systémové podmínky a státní podpora bioplynových stanic není konzistentní a investory dostatečně nemotivuje. Podle Moravce by se měla podpora bioplynek ubírat podobným směrem jako v Německu, a to pásmovou podporou. „Podpora by byla vyplácena jen v ranních a večerních špičkách, aby donutila zdroje k flexibilitě,“ vysvětlil v podcastu Moravec.
Bioplynové stanice, které v současné době fungují na principu 24/7 (tedy v zásadě trvalý provoz), by např. ve dvou denních blocích utlumily výrobu elektřiny a uvolnily pásmo v denní době právě výrobě elektřiny z fotovoltaiky a dalších zdrojů. Soustředily by se tak na produkci v časových pásmech mimo špičky výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren. Tento pásmový provoz je možný díky akumulační kapacitě plynojemu, do kterého se ukládá průběžně produkovaný bioplyn z fermentoru. Efektivně by se tak zvýšil prostor pro produkce levnější elektřiny z fotovoltaických elektráren v denních pásmech a výroba elektřiny v bioplynové stanici by se naopak soustředila do časových pásem, kdy naopak fotovoltaické elektrárny nevyrábějí.
Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze
