Případy sexuálního obtěžování, které se dostanou před soud, jsou jen špičkou ledovce. Situaci v českém právním systému zmapovala Kancelář ombudsmana

Kam se obrátit, když se pracoviště stane místem sexuálního obtěžování? Oběti mají v Česku k dispozici několik cest – od řešení problému přímo se zaměstnavatelem, přes mediaci až po vyhledání pomoci odborů. 

Pokud to nepomůže, je tu ještě soud, Inspektorát práce nebo Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana. Přesné údaje o tom, kolik lidí kapacity těchto tří institucí využilo, chybí. Je však zřejmé, že půjde o nízká čísla. 

Oběti sexuálního obtěžování se svou situací soudům ani úřadům příliš často nesvěřují. Z dřívějších výzkumů Kanceláře ombudsmana vyplývá, že oběti diskriminace, mezi něž se počítají i oběti sexuálního obtěžování, se na nějaký úřad či organizaci obracejí jen v 11 % případů. 

Naznačují to i zjištění Kanceláře ombudsmana. Podle dohledaných informací se soudy v období let 2015–2024 zabývaly jen dvěma případy sexuálního obtěžování, u kterých došlo až na žalobu. V jednom případě žalobkyně uspěla. Ve druhém Nejvyšší soud předchozí rozsudky zrušil a žalobkyně se rozhodla ve sporu nepokračovat. 

Kancelář ombudsmana se ve stejných letech zabývala 16 podněty z oblasti sexuálního obtěžování či jiného typu diskriminace, Inspektorát práce jich řešil 9. Nejčastěji si lidé stěžovali na obtěžování v podobě nevhodných komentářů, dotazů nebo návrhů. Prokázat tuto nebo jinou formu sexuálního obtěžování se však dařilo oběma institucím jen zřídka.

„Oběti sexuálního obtěžování potřebují lepší ochranu a větší pomoc, než jaké se jim dnes dostává. Mám na mysli například proškolení inspektorů a zajištění toho, aby měli na šetření stížností dostatek prostoru. Důležité je také podporovat neziskové organizace, které obětem poskytují právní poradenství. Zároveň je potřeba zvyšovat povědomí zaměstnanců i zaměstnavatelů o tomto problému. Součástí řešení mohou být i některé legislativní změny,“ uvedl zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm, který již odpovědným místům, jako je třeba Státní úřad inspekce práce, Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo vláda České republiky, tyto závěry poskytl. 

Čeho může oběť sexuálního obtěžování dosáhnout u jednotlivých institucí? 

U soudu se může oběť domáhat:

• ukončení diskriminace, respektive obtěžování;
• odstranění důsledků diskriminace (např. zpětné vyplacení odměn, o které v důsledku diskriminačního jednání přišla);
• zadostiučinění, například omluvy;
• nahrazení nemajetkové újmy v penězích. 

Ombudsman:

• může posoudit námitku diskriminace;
• stěžovateli vysvětlí, zda by se v jeho případě mohlo jednat o diskriminaci a poradí mu, jaké existují možnosti obrany;
• pokud oběť není spokojena s postupem Inspektorátu práce, může prošetřit jeho postup.

Inspektorát práce může: 

• vykonat kontrolu dodržování povinností na straně zaměstnavatele;
• uložit zaměstnavateli opatření k odstranění ne­dostatků zjištěných při kontrole;
• uložit pokutu. 

Výzkum se uskutečnil v rámci projektu VIOLET – Towards workplaces without sexual harassment and violence