„Žabčický masakr“ po 42 letech opět před soudem

Před 42 lety, v sobotu 11. června 1983, došlo v Brně k incidentu, který se navždy vryl do paměti mnoha mladých lidí té doby. Zatímco brněnský Masarykův okruh hostil tréninky pro slavnou Grand Prix, v okolí zahradní restaurace Na Střelnici a v přilehlém parku se setkaly stovky mladých lidí. Mnozí z nich mířili na rockový festival v Žabčicích, ale místo hudby je čekala surová akce komunistických bezpečnostních sil.

„Případ Jana Dvorníka a dalších obětí takzvaného žabčického masakru je smutným, ale důležitým připomenutím toho, co všechno byl komunistický režim ochoten udělat jen kvůli jinakosti a touze po svobodě. Jsem přesvědčen, že historici dnes nemají pouze popisovat minulost, ale mají – kdykoliv je to možné – přispět k nápravě křivd. Právě proto jsme v Ústavu pro studium totalitních režimů připravili Knihu v barvě krve, která nejenže zachycuje systematické násilí vůči mladým lidem, ale může – jak ukazuje i tento případ – přispět k obnově spravedlnosti. Pokud historická práce dokáže změnit lidský osud, má smysl. A má i naději,“ říká Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jan Dvorník, jeden z účastníků, nyní 42 let po události, čekal na rozhodnutí Městského soudu v Brně. Tento soudní proces měl za cíl napravit křivdu, kterou totalitní režim tehdy způsobil jemu i dalším mladým lidem, kteří byli zasaženi brutálním zásahem Veřejné bezpečnosti. Bylo to jedno z mnoha akcí, které se v letech normalizace odehrály pod záminkou ochrany veřejného pořádku, ale ve skutečnosti šlo o projev šikany a násilí vůči těm, kteří vypadali nekonformně. Za obnovením tohoto případu stojí také výzkumná práce historiků Ústavu pro studium totalitních režimů, která byla zveřejněna v publikaci Kniha v barvě krve. Tato kniha detailně monitoruje násilí páchané na mladých lidech od 60. let až do pádu komunistického režimu a „žabčický masakr“ v ní představuje jeden z klíčových případů. Díky této publikaci se podařilo znovu přitáhnout pozornost veřejnosti i odborné sféry a vytvořit předpoklad pro obnovu soudního řízení.

Historie „žabčického masakru“

Rok 1983 byl pro Československo obdobím, kdy komunismus ještě pevně držel v rukou kontrolu nad každodenním životem občanů. Mezi časté cíle represí patřili mladí lidé, kteří se nesmířili s omezením osobních svobod a otevřeně projevovali svou nespokojenost s režimem, ať už prostřednictvím hudby, módy, nebo životního stylu. Festival v Žabčicích byl zásahem státu přerušen a zatímco část mladých lidí byla v Brně zadržena, další se stali oběťmi těžkého policejního násilí.

Večer 11. června 1983 se několik stovek mladých lidí, převážně dlouhovlasých a oblečených v nekonformních oděvech, ocitlo v blízkosti zmíněné restaurace. Byli tvrdě napadeni příslušníky Veřejné bezpečnosti, k nimž se připojili také příslušníci Státní bezpečnosti a další složky. Vzpomínky svědků a dobové protokoly hovoří o brutálních metodách, jakými byli mladí lidé „uklidněni“. Zbití obušky, kopání do břicha, zásahy slzným plynem, a dokonce kousání služebními psy – to všechno byla součást rozsáhlé represe, která měla za cíl umlčet jakýkoli projev nesouhlasu. Podle pozdějších výpovědí obžalovaných, kteří se po letech odhodlali promluvit, byla brutálnost zásahu zcela nepřiměřená. Šlo o ukázku moci státu nad těmi, kdo se odlišovali. Právě na tyto aspekty poukazuje i výzkum publikovaný v knize Barva krve – nejen jako na dílčí excesy, ale jako na součást systematického útlaku vůči mladé generaci v době normalizace.

„Spravedlnost“ komunistického režimu

Mnozí z těch, kdo byli zadrženi, skončili ve vazbě, někteří strávili ve vězení několik měsíců. Jan Dvorník, který byl zbit a později odsouzen, dnes při vzpomínce na události roku 1983 prohlašuje, že byl v podstatě obviněn za „vzhled“ – za to, že vypadal jinak než příslušníci režimu. V jeho případě šlo o neuposlechnutí výzvy k opuštění místa zásahu, což vedlo k soudu a podmíněnému trestu. Ačkoliv byl tento trest později rehabilitován, tehdy to znamenalo nejen vězení, ale i veřejnou dehonestaci.

Teprve v září 2025, po více než čtyřech dekádách, se příběh Jana Dvorníka dočkal spravedlnosti. Městský soud v Brně zrušil jeho trest a prohlásil, že rozsudek z roku 1983 byl nespravedlivý. Soud se plně ztotožnil s obhajobou, kterou v současnosti poskytuje právník Lubomír Müller. Ten podotýká, že celá tato kauza je příkladem šikany režimu vůči lidem, kteří se snažili žít svobodně, a to jen kvůli jejich vzhledu či hudebnímu vkusu.

Právě soustavný výzkum zveřejněný v Knize v barvě krve přispěl k tomu, že se zapomenutý případ znovu otevřel. Díky archivní práci, rozhovorům s pamětníky i analýze represivních strategií režimu bylo možné doložit, že šlo o promyšlenou akci namířenou proti mladé alternativní scéně. Výzkumný tým Ústavu pro studium totalitních režimů tak nejen zmapoval rozsah násilí, ale i upozornil na možnost obnovit konkrétní soudní případy. „Žabčický masakr“ nebyl jen incidentem jednotlivce. Byla to součást širšího nátlaku komunistického režimu, který se snažil zničit jakýkoli projev osobní svobody nebo protestu. Dvorník dnes uznává, že i když jeho rehabilitace přišla po tak dlouhé době, stále je to malý krok k tomu, jak se postavit minulosti, která ještě pořád ovlivňuje českou justici a kolektivní paměť.

Možné odškodnění a pohled do budoucna

Po soudním verdiktu se Jan Dvorník spolu s Radkem Nečasem, který prošel podobným procesem, nechal slyšet, že by rádi od českého státu požadovali odškodnění za ztrátu svobody a způsobenou újmu. Pokud by se jim to podařilo, jejich odškodnění bude činit přibližně 9300 korun za dny strávené ve vazbě a ušlý příjem. V této částce není zahrnuto morální odškodnění ani ztráta kvalitního života, kterou tato zkušenost přinesla. Jan Dvorník s nadsázkou dodává: „Možná si za to koupím lístek na festival v Žabčicích, kde to tehdy začalo.“

Rehabilitace Jana Dvorníka a Radka Nečase je nejen osobní výhrou, ale i vítězstvím historické pravdy a spravedlnosti. Ukazuje, že i po desetiletích se lze postavit proti nespravedlivé minulosti, a přitom neztratit víru v lidskou důstojnost. Kniha v barvě krve ukazuje, že historický výzkum může mít konkrétní dopad na dnešek – nejen tím, že zviditelňuje zapomenuté příběhy, ale že pomáhá obnovit spravedlnost těm, kterým byla upřena.

AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: ARCHIV ZDENĚK „ABÉ“ ZERZÁN

http://www.ustrcr.cz/zabcicky-masakr-po-42-letech-opet-pred-soudem