Z Prahy 12 až na evropský vrchol. Mladé cheerleaders přivezly zlato

V rozhovoru jsme se zeptali jak samotných závodnic – Jíťi, Viky a Majdy, tak jejich trenérek – Julianny Berecové a Natálie Váchové, co všechno jejich cesta za evropským titulem obnášela.

Náš rozhovor nelze začít jinak než gratulací k vašemu velkému úspěchu, jaké to je stát na nejvyšším stupínku s českou vlajkou a poslouchat hymnu na počest vítězů?

Jíťa: Je to neuvěřitelný pocit stát na stupni vítězů a vědět, že jsme to dokázaly. Dlouho jsme na tom tvrdě pracovaly a ta dřina rozhodně za tento pocit stála.

Cítily jste určitě také podporu z vašeho nejbližšího okolí, ať už od rodiny, nebo od kamarádů. Jak je to teď, po návratu domů, stihly jste se s medailí pochlubit před koncem roku ve škole? Proběhla společná oslava?

Viki: Podpora od rodiny a kamarádů byla obrovská a cítily jsme, jak jsou všichni pyšní. Ze Slovinska jsme se vrátily až o prázdninách, takže jsme se spolužákům nestihly pochlubit s medailí. A protože jsme se hned všechny rozjely na zasloužené prázdniny, budeme mít společnou slavnost až se začátkem další sezony, protože takhle velký úspěch se musí pořádně oslavit.

Vraťme se ještě na chvíli do Lublaně, kde jste se setkaly se závodnicemi z různých zemí. Zajímá mě, jaká atmosféra mezi vámi panovala? Jste spíš kámošky, které ve volné chvílí pokecají o všem možném, nebo opravdu soupeřky v pravém slova smyslu?

Majda: Záleží na týmu, ale obecně se snažíme i ty největší konkurentky podporovat. Na hotelu jsme se skamarádily s holkami z Polska.

Cesta k úspěchu na evropské scéně není určitě jednoduchá a všichni minimálně tušíme, že se za ním skrývají hodiny tvrdé a poctivé práce. Jak vypadá váš běžný tréninkový týden? Dá se to zvládnout se školními povinnostmi?

Majda, Viki, Jíťa: Se školou se tréninky zvládají náročně, protože trénujeme až třikrát týdně plus máme víkendová soustředění, ale dřina stojí za to, všechny nás to hrozně baví.

Byla příprava na mistrovství Evropy jiná nebo náročnější než na jiné soutěže? Jak důležitá je v tomto ohledu mentální a psychická odolnost, míváte například před vystoupením trému? A jak s ní bojujete?

Viki: Trenérky nám připravily krásný odpočinkový předsoutěžní den, abychom se správně naladily. Byly jsme na koupališti a na společné večeři. Atmosféra v týmu byla skvělá. Nervozita byla, ale byla menší než obvykle, všechno do sebe zapadlo a my jsme to dokázaly ustát.

V čem podle vás spočívá tajemství úspěchu vašeho týmu?

Trenérka Natálie: Náš klíč k úspěchu jsou tvrdé tréninky a překonávání našich limitů. Největším tajemstvím je však semknutí společných sil na soutěžích a vytvoření týmového ducha, který holky stmelí dohromady a bojují společně jedna za druhou.

Ziskem zlatých medailí jste cheerleading nejen na dvanáctce určitě hodně zviditelnily a inspirovaly mnoho dalších dívek k tomu, aby se k vám přidaly. Co pro to musí udělat? Musí případná uchazečka/uchazeč splňovat nějaké fyzické předpoklady, nebo stačí jen nadšení a chuť učit se novým věcem?

Trenérka Julianna: V našem klubu máme celkem deset týmů všech věkových kategorií v několika úrovních. Přidat se k nám tedy může opravdu každý, kdo se chce cheerleading naučit. Bereme úplné začátečníky i pokročilé sportovce. V našem týmu působí pouze dívky, ale ve světě je běžné, že cheer dělají i kluci. Pokud máte doma holčičku, kterou baví hvězdy nebo tanec, u nás je pro ni to pravé místo.

Případné zájemkyně se s vámi mohou osobně potkat také na akcích městské části, kterých se často účastníte. Tou nejbližší je Den Prahy 12 – uvidíme vás tam letos s vaší „mistrovskou“ sestavou?

Trenérka Julianna: Letos se na Den Prahy 12 moc těšíme, ale bohužel předvedení mistrovské sestavy vyžaduje velkou přípravu a náročné podmínky, sestavy předvádíme na velkých gymnastických kobercích, aby byla zachována bezpečnost při akrobatických prvcích. Na vystoupeních jde pouze o malou ochutnávku a ukázku cheerleadingu.

A vaše plány do budoucna... Co třeba mistrovství světa? :-)

Trenérka Natálie: Na základě úspěchu týmu Poppy Eagles jsme vytvořili elitní reprezentační tým vybraných dívek, který se v lednu 2026 pokusí získat nominaci na klubové mistrovství světa, které se koná na Floridě. Bude to dlouhá a náročná cesta za splněným snem a budeme potřebovat velkou podporu. Jsme rádi, že Praha 12 stojí za námi. Držte nám palce.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.