„Jdi domů, Ivane!“ skandovaly stovky lidí 21. srpna před ruským velvyslanectvím na podporu Ukrajiny
Na setkání vystoupil i pamětník roku 1968 Jiří Kolda, kterého vojáci postřelili a nechali krvácet před sovětským velvyslanectvím. „Celým mým příběhem se vinuly lži. Lhali o tom, že jsem měl zbraň. Lhali, že jsem je napadl. Lhali, že jejich chování bylo bezchybné. Přitom já byl civilista, se zdviženýma rukama, těžce zraněný. Následky si nesu dodnes. Ochromené plíce, napůl chromou ruku. Uteklo 57 let a já vidím, že se nic nezměnilo. Proto musíme být ostražití, proto musíme připomínat, co se stalo. Aby se to už nikdy neopakovalo.“
Lži, propagandu a dezinformace zmiňoval také bývalý sovětský občan Alexej Ženatý, který byl vychovávaný v propagandě o „bratrské pomoci.“ V roce 1988 byl odeslán do Československa a ze sovětské armády dezertoval. „Tady začalo mé zjišťování pravdy. V armádě nám neustále důstojníci opakovali, že jsme tu na přání českého národa. Ale zároveň tvrdili, že nesmíme mluvit s místními občany, že by nás mohli zabít. Zajímal jsem se, jak to vlastně je a byl jsem několikrát potrestán, abych mlčel. Tak jsem se rozhodl nebýt součástí toho lhaní a dezertoval jsem. (…) Můj příběh ale není důležitý, důležité je nebát se říct pravdu, vidět a chtít vidět pravdu, a nebát se za ni postavit. Události okolo napadení Ukrajiny jsou skoro stejné jako ty v roce 1968. Stejné důvody, stejný způsob provedení… Jen přibyla ruská dezinformační kampaň, která rozežírá společnost.“
Na setkání Jdi domů, Ivane! vystoupila se stejnojmennou písní kapela Rybičky 48 a ukrajinská zpěvačka Svitlana Reichel písní Oj u luzi cervona kalyna vehnala lidem slzy do očí. „Sláva Ukrajině, sláva Česku,“ rozloučila se.
Demonstrace „Jdi domů, Ivane!“
Svoboda je v našich rukou
Adriana Černá z Člověka v tísni vyzvala k podpoře Ukrajiny: „Pamatuju hodiny a dny krátce po začátku invaze v únoru 2022, pamatuju, jak se na nás obracely desítky tisíc lidí odhodlaných Ukrajině pomáhat. Válka už trvá dlouho, sami vidíte, jak se plíživě mění postavení agresora. Pokud z toho máte stejný pocit naštvání a odhodlání, jako máme my, podpořte ty, kteří na Ukrajině pomáhají. Třeba naši sbírku SOS Ukrajina nebo Paměť národa. Je to potřeba!” Martin Ocknecht z Paměti národa připomněl oběti okupace: „Vladimíra Hnulíka, Milana Lampera, Bedřicha Řepu a další zabili před rozhlasem, když chtěli bránit svobodné vysílání. Celkem 9 osob – mezi nimi Eva Livečková, Rudolf Starý, Bohumil Kobr, Zdeněk Dragoun –zahynulo při zásahu sovětských okupantů v Liberci… Mohl bych pokračovat. Celkově zemřelo v důsledku působení okupačních vojsk na našem území 425 osob.“
Lukáš Hilpert z Milionu chvilek pro demokracii apeloval na mobilizaci demokratických sil ve volbách: „Rozhodneme, jestli zůstaneme ve společnosti západního světa, jestli ubráníme naši demokracii, jestli budeme dál stát po boku statečné Ukrajiny – nebo jestli dáme moc do rukou těm, kteří by nás Rusku nabídli na stříbrném podnose.” Bohdan Rajčinec z Evropského kongresu Ukrajinců promluvil za ukrajinskou občanskou společnost: „Děkuji České republice za to, že nadále jsou tu lidé, kteří vědí, kolik demokracie a svoboda stojí. Za to, že tu— na náměstí Borise Němcova, člověka, kterého Kreml zavraždil – můžeme svobodně vyjádřit, že Ukrajina obstojí!“
S vystupujícími i se shromážděnými se pak symbolicky rozloučila i moderátorka Marie Bastlová: „Svoboda je v našich rukou, nenechme si ji vzít.“
