Návrh strategie zemědělské politiky EU je krokem proti vlastní bezpečnosti
Návrh nové strategie zemědělské politiky EU, který zahrnuje změnu financování směřující k propojení podpory zemědělství s regionálním rozvojem, je podle kritiků škodlivý pro české zemědělství i potravinářství. Tento krok ohrožuje potravinovou bezpečnost Evropy a oslabuje zejména střední podniky v ČR, což může vést k větší závislosti na dovozech a tím i ztrátě významné části domácí výroby. Kritici varují, že politika volného trhu s levnými potravinami není udržitelná a představuje riziko pro suverenitu a budoucnost evropského zemědělství.
Zveřejněné představy a plány EU rozhodně nejdou směrem k podpoře zemědělské a potravinářské produkce. Jdou přesně proti ní a tedy proti zájmům obyvatel celé Evropy i České republiky. Z mého pohledu, a říkám to zcela otevřeně, jde o důkaz toho, že Evropa slábne ve srovnání s ostatními regiony světa. Řítí se proti zdi. Jsem přesvědčený, že ČR, jako suverénní země, má být součástí Evropy, avšak připravované kroky nepovažuji za správné, ale naopak za škodlivé. Z pohledu naší země, kde máme danou určitou strukturu zemědělské a potravinářské výroby, může tato strategie napáchat ještě větší škody, než si teď dokážeme představit. Reálně totiž hrozí, že nové financování negativně zasáhne nejvíce právě střední podniky, které u nás mají nejvýznamnější podíl na výrobě zemědělských produktů. Nesmyslná byrokratická zátěž, nároky na ekologická opatření nemající nic společného s realitou a omezování podpor spojených s produkcí. Právě tak bude pokračovat oslabování středních podniků v Česku. Bohužel se z nich pak může stát snadná kořist kapitálu, který pochází například ze zisků vytvořených při energetické krizi. A takovým subjektům podle mne často vůbec české zemědělství a potravinářství „na srdci neleží“.
Jaký konkrétní zásadní problém vnímáte v případě změny způsobu financování?
Problém vidím například ve snahách spojit financování zemědělství s jinými programy, s kohezní politikou zaměřenou čistě na regionální rozvoj. Je to stejné, jako když řeknete, že zemědělství není důležité. I to málo, čemu jsme dosud říkali společná zemědělská politika, by zmizelo. Každý stát si bude sám určovat, jakou finanční podporu dá v rámci regionální politiky na zemědělství. To samo o sobě nemusí znít na první poslech špatně. Ale jen v případě, že každá země v Evropě by měla také možnost odpovídajícím způsobem si chránit vlastní trh. Dovedete si asi představit, jak bude reagovat agrárně silné Polsko nebo Francie. A na druhé straně jak bude reagovat naše země a naše politická reprezentace. V rámci Evropy tak dojde k větším a větším rozdílům.
A jak to podle vás ovlivní bezpečnost?
V tuto chvíli se má situace tak, že po zveřejnění plánů ze strany vedení Evropské komise si mnou ruce především dovozci zemědělské a potravinářské produkce. Ti posílí jednoznačně. Má to být snad cíl, který by Evropská unie měla mít? Podle mě určitě ne! Jestli chce Evropa obstát mezi ostatními regiony světa, musí mít zajištěnou především bezpečnost. A zejména bezpečnost potravinovou, kterou považuji za základní. Vždyť jde o základní pilíř každého společenství. Můžeme nakoupit zbraně, rakety, ale ve chvíli kdy nebudeme mít jídlo, jsme velmi zranitelní. Současný návrh EU nevnímám jako krok dobrým směrem mimo jiné i proto, že to není jen o dnešku, ale hlavně o budoucnosti. O to více mne mrzí, že naši centrální politici vesměs jen poslušně kývají. Schvalují strategické dokumenty a ignorují při tom argumenty těch, kteří zastupují drtivou většinu produkce celého zemědělsko-potravinářského sektoru.
Příznivci navržené strategie často argumentují tím, že volný trh přece zajistí levnější potraviny. Je to podle vás řešení?
Podle mého názoru je to krátkozraká politika a falešný argument. Když budeme závislí na dovozu, ztratíme půdu pod nohama a dovozci si brzy začnou diktovat podmínky. Bez vlastních potravin budeme rukojmí ostatních regionů světa. A s tím samozřejmě souvisí i problematika ochrany trhu s potravinami v Evropě i u nás. Všichni, kteří se v problematice pohybují, vědí, že mnohdy si spotřebitel bláhově myslím, že konzumuje české potraviny. Ve skutečnosti je to ovšem mnohdy bohužel jen mylná představa. My umíme v ČR vyrobit velmi kvalitní a bezpečné potravin. Proč si toho nevážíme a proč neděláme maximum, abychom právě z tohoto udělali naši výhodu? Místo toho si pod sebou podřezáváme větev. Myslím si, že kdo má jenom trošku národohospodářské cítění a umí si selským rozumem spočítat jedna a jedna, musí bít na poplach. A musí všechny ty podivné nápady odmítnout.
