Víc než medaile! Jihomoravští hokejisté se na ODM stmelili a odvážejí si cenná přátelství
„Samozřejmě, museli jsme si na sebe trochu zvyknout. Ale myslím si, že nám to šlo bez problémů. Tréninky nám k tomu stačily a spřátelili jsme se,“ popisuje atmosféru v kabině jeden z hráčů Jan Proch.
Honza má ale mezi spoluhráči kromě kamarádů taky bratra dvojče. O osm minut mladší Martin ho doplňuje: „Já bych řekl, že vlastně většina z nás je na to zvyklá a jsme kamarádi i s ostatními, i když hrajeme proti sobě. Někteří jsme se vlastně už znali z Komety. Zvlášť v těch trénincích a teďka i v těch zápasech to bylo hodně znát.“
A společně se jim podařilo vyhrát několik důležitých zápasů, jako bylo třeba otočení z 0:3 na 4:3 s do té doby neporaženým týmem Pardubického kraje. „Vyhráli jsme pokaždý zaslouženě, do zápasu jdeme vždycky jako tým a naplno,“ říká Jan. Týmovou chemii ladili i při každé předzápasové rozcvičce.
Jedna věc je poznat nové kamarády, ale co sourozenec v týmu, když se vidíte úplně každý den? Podle Jana je to někdy rivalita, jindy výhoda. Martin se přiklání spíše k pozitivní odpovědi. „Většinou je to spíš výhoda. Zvlášť když jsme obránce a útočník. Jsme na sebe určitě aspoň trochu napojení a můžeme se doplňovat.“
Při otázce, kdo je lepším hokejistou už ale tak sladění nebyli. Podle Jana se to u dvojice útočník-obránce moc hodnotit nedá a tvrdí, že je každý lepší v něčem jiném. Martin s ním souhlasí. „Je to tak, mohl bych říct, že jsem rychlejší, ale Honza je zase silnější. Kdyby to bylo na body, tak já budu určitě lepší,“ smějí se oba hokejisté.
