Představitelé České unie sportu a České obce sokolské se zabývali podporou pohybových aktivit a jednali o možnostech vzájemné spolupráce
Společnou prioritou jsou sport, jako samozřejmá součást života dětí a mládeže, více pohybu na školách, dostupná sportoviště a dostatek trenérů a cvičitelů. Na těchto prioritách se shodli na společném setkání 12. září v Tyršově domě vedoucí představitelé České unie sportu a České obce sokolské. Schůzky, která se uskutečnila v historickém sídle ČOS v Tyršově domě, se za ČOS zúčastnili nový starosta Martin Chlumský a náčelník ČOS Petr Svoboda, za ČUS znovuzvolený předseda Miroslav Jansta, místopředseda Marek Pakosta a generální sekretář Jan Boháč.
Oba vrcholní představitelé střešních sportovních organizací se netajili zájmem zkoordinovat co nejvíce aktivit, které by společně mířily na vytváření lepších podmínek pro sportovní aktivity v Česku. Shodli se na potřebě podpory a propagace všech forem pohybových aktivit jako součásti prevence v péči o zdraví a kondici občanů všech věkových skupin. Tato součinnost by mohla začínat koordinací dialogu se státní správou a krajskými samosprávami, městy a obcemi a přes komunikaci společných zájmů v médiích vést až k užší spolupráci v soutěžním sportu na úrovni sportovních svazů.
Představitelé ČUS ocenili stávající formát a úroveň všesokolského sletu a jeho odkaz k národním tradicím, které by bylo záhodno celospolečensky více rozvíjet. Zástupci ČOS naopak vyzvedli význam funkční sítě územních pracovišť ČUS pro administrativní podporu malých klubů, kterou by mohly ocenit i tělocvičné jednoty ČOS. Hovořilo se také o aktuálních problémech rekreačního, výkonnostního i vrcholového sportu. Shoda panovala na neúnosně narůstající agendě administrativní správy sportovních spolků, kterou dobrovolníci v klasickém pojetí volnočasových aktivit přestávají zvládat, a zájem o nezištnou práci v klubech rychle opadá.
Představitelé ČUS a ČOS diskutovali o nedostatečné investici státu do zdravotní prevence prostřednictvím sportu. I s touto společnou prioritou se hodlají společně obracet na státní instituce s odkazem na zahraniční studie a zkušenosti o pozitivním přínosu dlouhodobých investic do zdravotní prevence na celkové výdaje státu.
