Ohroženým dětem se dostává na Islandu maximálně citlivá péče
Barnahús je islandskou institucí starající se o děti, na kterých bylo pácháno sexuální a domácí násilí. Tato zastřešující organizace, která byla otevřena již v roce 1998, je určena pro děti od 3,5 do 18 let. S fungováním této organizace, která spadá pod Národní agenturu pro ochranu dětí a rodiny, se detailně seznámili zástupci Pardubického kraje přímo v Reykjavíku.
„Součástí Národní agentury pro ochranu dětí a rodiny je instituce nazvaná Barnahús, což je de facto specializovaný domov dětí, na kterých bylo pácháno domácí a sexuální násilí. Jedná se o odborné centralizované nepobytové pracoviště, které nahrazuje několik samostatných institucí, kterými by muselo dítě s podezřením na zneužívání projít a o svém problému opakovaně hovořit. To samozřejmě může vést ke zvyšování traumatu u dítěte. Barnahús poskytuje dětem veškerou potřebnou péči a podporu na jednom místě se zajištěním maximální odbornosti,“ řekl hejtman Martin Netolický. „Celý systém je maximálně efektivní a rychlý, aby se zabránilo potenciálnímu pokračování závadového chování. Od nahlášení problému se jedná o řádově dva až tři dny, do kterých je zahájena terapie a řešen konkrétní případ. Rozhodnutí soudu pak následuje přibližně do dvou měsíců, což ve velmi krátká doba,“ doplnil hejtman.
V nenápadné budově v širším centru Reykjavíku probíhají zároveň prvotní rozhovory, terapie a psychoterapie, ale také lékařské prohlídky ve spolupráci se všemi složkami zapojenými do právní ochrany dětí. „Hlavní myšlenkou je umožnit jednoduchou a fungující spolupráci všech složek, které se účastní péče o dítě. Celé prostředí je v maximální možné míře přívětivé pro dítě a nachází se v klasické zástavbě rodinných domů, což u dětí potlačuje pocit z návštěvy úřadu či ústavního zařízení. Spojení se soudy či policií probíhá mimo jiné prostřednictvím videopřenosů, což snižuje u dětí stresový zážitek,“ řekl krajský radní Pavel Šotola s tím, že organizace také pracuje s nejmodernějšími psychoterapeutickými nástroji. „V případě, že agresorem není rodič či osoba blízká, tak je důležitá psychoterapeutická práce také s rodiči, kteří se zde naučí, jak svému dítěti pomoci ve spolupráci s profesionály. Vzhledem k tomu, že rodič je s dítětem v každodenním kontaktu, tak je jeho vliv a pomoc nesmírně důležitá a je nutné, aby měl rodič odborné zázemí pro to, jak s dítětem komunikovat,“ uvedl Pavel Šotola.
