70 kilometrů s převýšením téměř 4000 metrů. Krkomen prověřil odolnost závodníků

Simuluje činnost vojenské hlídky v neznámém zimním horském terénu. Disciplíny tak vznikaly z tzv. outdoor sportů. Závodníci se přesouvají terénem podle mapy, sjíždějí na lyžích, k překonávání překážek využívají horolezecké techniky a plní další úkoly, jež souvisejí s přežitím ve volné přírodě. Nechybí vyloženě vojenské disciplíny, jako střelba ze vzduchovky anebo přenášení těžkého nákladu v podobě munice, konkrétně dělostřeleckého granátu, jenž je připomínkou 13. pluku.

Nejedná se však pouze o poměřování fyzických sil, schopností a zkušeností jednotlivých týmů. Důležitá je i psychická odolnost každého závodníka. Bez týmové spolupráce, schopnosti řešit nové situace a poprat se s nepřízní počasí, nelze uspět.

Na startovní čáru se letos přihlásilo celkem 14 družstev z armády a jedno z Horské služby.

„Letošní ročník se nesl ve znamení typického krkonošského počasí. Sníh, déšť, mráz, vysoká vlhkost a noční teploty hluboko pod bodem mrazu ztěžovaly průběh závodu každý den. Oproti předešlým ročníkům, kdy se daly určité úseky jít i v botách, jsme letos skialpy téměř nezuli. To dost urychlilo vyčerpání a zpomalilo přesuny,“ dodává k závodu hasič Michal Uriga z Horské služby ČR, vítězného družstva přeboru.

Bez navigace i chytrých hodinek

S čím se postavíš na start, to si neseš a to ti slouží! Žádná GPS navigace, ani chytré hodinky. Žádný chytrý telefon. Názvy jednotlivých disciplín odkazují na důležité milníky z vojenské historie. Závodníky čekají desítky kilometrů stoupání a sjezdů volným terénem se zátěží. V noci se spí v bivaku, který si sami vyhrabou a postaví. K jídlu mají pouze svoje zásoby.

Závod zahájil orientační běh, který účastníky zavedl i do ledové vody, kterou museli přebrodit. V úterý je čekala disciplína pojmenovaná Mrzli Vrh 1915 na počest čs. vojáků, kteří padli ve Slovinsku za první světové války. V ní překonává družstvo pomocí lanových technik ferratový úsek a volnou hloubku ve výšce přibližně 25 m na vzdálenost 50 m mezi několika vrcholy. Soutěžící si také museli rozdělat oheň křesadlem a přenést ho, vyhledávat v laviništi pomocí lavinového vyhledávače, brodit se a dobývat opevnění. Nechyběla střelba ze vzduchových pušek.

Středu odstartovala další lezecká disciplína, ve které účastníci vystoupali na vrchol kopce, zde zaujali pozorovací stanoviště a po odpozorování činnosti protivníka opustili vrchol pomocí historicky používaných metod improvizovaného slanění. Ještě tentýž den je čekaly disciplíny ze základů přežití, náročný vědomostní kvíz a také záchrana zraněných kolegů.

Poslední soutěžní den byl o překážkovém běhu, střelbách a hodu granátů během sjezdu na lyžích. Jako poslední na ně čekala soutěž ve skoku dalekém.

„Jsme v cíli a máme z toho velkou radost. Dostavila se úleva a euforie, protože průběh závodu byl velice náročný. Postaralo se o to prostředí Krkonoš, extrémní počasí a vysoká konkurence ze strany armády a Horské služby. Všichni šli na hranu svých možností a o tom svědčí, kolik týmů nakonec dokončilo celý závod. Organizátoři letošní rok připravili skvěle a trochu jinak než v předešlých letech. I nové a mladé týmy si mohly vyzkoušet všechny disciplíny a pokud nesplnili třeba jednu, neznamenalo to, že musí ukončit závod, což je skvělé a já sám to velice oceňuji,“ uvedl závodník z 43. výsadkového pluku Chrudim, který skončil na třetím místě.

Přebor, který nezná hranice

Fyzické a psychické vyčerpání závodníky postupně oslabovalo natolik, že do cíle dorazila méně než polovina. V extrémních horských podmínkách ušli 70 km a překonali převýšení skoro 4 000 m.

Rotmistr Ondřej Rácz, člen stříbrného družstva 13. dělostřeleckého pluku, o závodě řekl: „Letošní rok se nám příliš nedařilo, ačkoliv byl závod a disciplíny skvěle připravené. Bohužel počasí nám nevyšlo úplně dle našich představ, protože se měnilo každou minutou. Porvali jsme se s tím a společnými silami a díky týmovému duchu se nám podařilo dojít až do konce. A to je pro nás obrovský úspěch a zadostiučinění.“

Historický odkaz

Novodobá forma závodu se koná již od roku 2009 a navazuje na historii závodů lyžařských hlídek čs. branné moci konaných každý rok v dobách první republiky. Po druhé světové válce se závody konaly i nadále v rámci ČSLA, ale ne již v duchu demokratických myšlenek prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, předválečné armády a Sokola, který stál u zrodu vojenské tělovýchovy za první republiky.

„Je potřeba si uvědomit, že tři čtvrtiny našich hranic je tvořeno pohořím, a proto je důležité udržovat schopnosti našich vojáků v této oblasti na vysoké úrovni,“ zaznělo v proslovu plukovníka Vlastimila Urbana, zástupce velitele pluku při zahajovacím ceremoniálu.