Parkour i přiznání olympioniků! Nadační děti se na sportovním workshopu bavily
Česká olympijská nadace podporuje děti od šesti do 18 let, jejichž rodiče nemají dostatek financí. Na základní škole Bítovská v Praze se jich sešlo na šedesát. „Den s nadací se koná každý rok, letos si děti pod dohledem profesionálů vyzkoušely různé parkurové triky od přeskoku švédské bedny, kotoulů až po salta – to co normálně v parkuru frčí a jede,“ řekla Veronika Opršalová, ředitelka nadace.
Nadace nepodporuje pouze výjimečně talentovanou mládež, rozhodujícím faktorem je chuť se pravidelně hýbat. Motivaci jim dodávají právě také olympionici s Komise sportovců. Děti tentokrát kromě Jiřího Berana podpořili skicrossařka Nikol Kučerová, plavkyně Lucie Svěcená a šestinásobný paralympijský vítěz v cyklistice Jiří Ježek.
„Na těchto dětech je vidět, že si za tím sportem musely jít složitější cestou a o to víc si toho samozřejmě váží. A já mám radost, když pak vidím, že třeba na Olympiádě dětí a mládeže tady v rámci České republiky už jsme měli úspěšné sportovce, kteří vzešli z nadační podpory,“ vysvětloval Ježek. „Má to smysl i pro jejich pozdější kariéry a těším se, až jednou budeme mít třeba mistra světa nebo olympijského vítěze.“
Sportovci přiznali, že také oni na cestě za sportovními úspěchy potřebovali pomoc druhých. „Mnoho lidí mi pomohlo. Bez nich bych vůbec nemohla lyžovat - v první řadě rodiče, všichni trenéři, ale i kolegové v týmu, všichni si v tom sportu neustále pomáháme,“ poodhalila Nikol Kučerová, předsedkyně Komise sportovců. „Začala jsem sportovat v devadesátých letech, kdy tu nebylo vybavení na špičkové úrovni. Když jsem se dostala k nějakým lepším lyžím, bylo to obrovské štěstí.“
A Jiří Ježek, který na svých prvních paralympijských hrách triumfoval ještě jako zaměstnanec firmy, s úsměvem dodal: „Lepší vybavení jsem získával postupně. S prvním krásným kolem, které jsem si pořídil, jsem spal v ložnici. V oblečení jsem chodil i doma a těšil jsem se, až v něm vyrazím na trénink. Ten, kdo zpočátku projde těžkými podmínkami, si těch lepších strašně moc váží.“
Děti podpořené nadací se na parkourovém workshopu bavily. „Bylo to všechno super – parkour, i šerm s Jirkou Beranem,“ hodnotil Adam Plucha ze Slaného a s úsměvem dodal: „Sportuju docela dost, hraju ping pong, ale nějaké rezervy tam ještě jsou. Třeba přímo před barákem máme multifunkční hřiště, tam bychom se mohli sportovat víc.“
Na stupnici od jedné do deseti pak sportovci prozradili, jak důležitou roli pohyb v jejich životech hraje. „Rozhodně deset,“ nechaly se slyšet Lucie Svěcená a Nikol Kučerová. Desítku přidal i kordista Beran: „Sport je super, dávám mu desítku. Je to nedílná součást života a přál bych si, aby byla nedílná součást všech. Můžete se naučit spoustu věcí, které se pak dají přenést do i do běžného života.“
