Chci být stále hlavně doktor, co sedne do sanitky a pomáhá svým pacientům, říká záchranář Marek Dvořák
Myslím si, že určitě. Těžko se to vysvětluje, ale nejlépe je to vidět na starších kolezích, kteří už by dávno mohli užívat zaslouženého odpočinku, a i přesto chodí každé ráno do práce a starají se o své pacienty.
Určitě ne. Ani nechci. Chci být stále hlavně doktor, co sedne do sanitky nebo vrtulníku a pomáhá svým pacientům, kteří to nejvíc potřebují.
Ano. Používejte zdravý rozum. Na 10 vteřin se zamyslete, jestli to, co chcete udělat, opravdu stojí za to, že vás za 15 minut možná povezu do nemocnice vrtulníkem. A pokud už se nějaký průšvih sta ne, v tu chvíli už si nic nevyčítejte a pracujte na tom, aby následky byly co nejmenší.
Soudě podle reakcí a příběhů, které občas přijdou, myslím, že to už pár lidem reálně pomohlo.
Myslím, že jsem si to ještě nepřipustil. Zatím je to lehce diskomfortní. Nechci působit nikterak ostentativně, ale pohled na 10 tisíc svých fotografií, když jsme podepisovali knihy pro fanoušky, ve mně budil spíš takové lehké znechucení (smích).
Teď nevystřelím z rukávu nějakou historku, ale nejvíc o mé práci a vztahu k ní asi vypovídá to, že se do ní každý den těším, vstávám brzy ráno a do práce přicházím s úsměvem a odcházím z ní nabitý energií.
Jako doktor na vrtulníku vidíte tu skutečnou urgentní medicínu v pravém slova smyslu. Pokud se v celém našem kraji stane velký zdravotní průšvih, vždy tam letí vrtulník, a to je to, na co jsme cvičeni, co nás baví, co nám dává pocit ze smysluplné práce. A kromě toho každý ví, že hradecký vrtulník je nejlepší v republice.
Ano, ve chvíli, kdy splníte kritéria pro práci na záchranné službě jako lékař a máte dostatečnou praxi, projdete výběrovým řízením a jste zařazen do výcviku, který trvá rok.
Všichni členové posádky dělají vše pro to, aby „to nespadlo“ (smích)
Osobně mi pomáhá psychicky těžké zážitky ventilovat adekvátním fyzickým výdejem a vyčerpáním.
Ta je často nejzásadnější a moc si vážím lidí, kterým není lhostejný osud druhého a pomůžou, bez nich by nám celý další záchranný řetězec nemohl fungovat. První pomocí nejde ublížit. Vždy máte po ruce telefon a ochotného operátora tísňové linky, který vám poradí, co udělat, když se ten průšvih stane.
