Je to radost. Koláč pro hospic se stal na VUT tradicí
Se zapojením do sbírky vyvstala otázka, kde vzít koláče, které budou na stáncích studenti a zaměstnanci univerzity dárcům nabízet. „Napadlo nás, že se zapojí naše menzy a napečeme si je sami. Paní ředitelka z toho byla nadšená. Sama pečuje o staré rodiče, takže ji toto téma bylo blízké. V menze pečou koláče přes noc, balí je a ráno v pět třicet jsou nachystané v bednách, my si pro ně přijedeme a vezeme na stánky,“ vysvětluje s úsměvem celou logistiku Lenka Jarmarová.
Významnou roli při samotné sbírce zastávají studenti. Od ranních hodin pomáhají na stáncích, informují své spolužáky a lákají na sladký koláč i své vyučující. „Studenti komunikují hlavně přes sociální sítě. U stánku se fotí, sdílejí informace o sbírce a oslovují naše funkcionáře a pracovníky, aby se také zastavili. A už se to šíří jako lavina,“ objasňuje Kamil Gregorek. Jen co sbírka odpoledne skončí, hned se studenti hlásí na příští rok.
Zapojení všech napříč celou univerzitou považuje Kamil Gregorek za klíčové: „Krom stánků máme i mobilní jednotku. Využíváme naše zdroje na maximum, abychom toho po Charitě chtěli co nejméně, vlastně jen zástěry. Nechceme přijít k hotovému, to by dle nás ztrácelo smysl.“ Společenská odpovědnost má podle jeho názoru na vysoké škole své místo. A VUT je hrdou součástí sbírky.
A čím si vysvětlují oblíbenost akce? „Téma je určitě stěžejní. Dotýká se to každého z nás, všichni jednou zestárneme. Ale není to jen o stáří, onemocnět mohou i mladší ročníky. Nikdo nevíme, co se stane, kdy budeme pomoc potřebovat,“ domnívá se Lenka Jarmarová. A na závěr dodává: „Je to radost. Vidíme, že to má smysl a jsme rádi, že si univerzita vzala akci za svou a sbírka se stala tradicí.“
