První let Liberatorů dopadl tragicky, osmičlenná posádka i s velitelem 311. peruti Breitcetlem se nevrátila
První let čtyřmotorového letounu Liberator, kterým byla vyzbrojena 311. bombardovací peruť RAF, nedopadl dobře.
Kompletní posádka, které před 80 lety zmizela beze stopy nad Biskajským zálivem:
21. 8. 1943 | 311. čs. bombardovací peruť | Liberator GR.Mk.V BZ780 (O) | W/Cdr Jindřich Breitcetl, DFC | nezvěstný |
F/O František Fencl | nezvěstný | |||
F/O Eduard Pavelka | nezvěstný | |||
P/O Emilián Mrázek | nezvěstný | |||
F/Sgt Michal Pizúr | nezvěstný | |||
Sgt Josef Felkl | nezvěstný | |||
F/Sgt Jozef Halada | nezvěstný | |||
W/O Vilém Jakš | nezvěstný |
Ztrátě tohoto letounu se ve své knize Na nebi hrdého Albionu (4. a 7. část) věnoval historik a ředitel historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu Praha PhDr. Jiří Rajlich, Ph.D.
Z knihy Na nebi hrdého Albionu:
Nevrátil se z protiponorkového hlídkového letu nad Biskajským zálivem, k němuž startoval z letiště Beaulieu v 09.47. Jednalo se o první operační let 311. čs. bombardovací peruti na nových Liberatorech (předtím operovala s dvoumotorovými Wellingtony). Naposledy byl zaměřen leteckou kontrolou 19. skupiny v 18.19 při návratu v pozici přibližně 220 km západoseverozápadně od Brestu čili cca 130 km jihozápadně od ostrovů Scilly (49.00 severní šířky, 07.16 západní délky).
Příčina zmizení osádky tehdy zůstala nevyjasněna, i když možnost sestřelení letounu při zpátečním letu se nedala vyloučit již tehdy. Ve svých pamětech to alespoň naznačuje S/Ldr Václav Korda, DFC ( ), jenž při bojové premiéře Liberatorů u 311. peruti pilotoval druhý Liberator BZ775 (G), s nímž odstartoval z Beaulieu necelou půlhodinu po W/Cdr Breitcetlovi, v 10.15. Uvádí i některé další pozoruhodné okolnosti:
[sic]
[římskokatolický kněz S/Ldr ThDr. František Pouchlý před válkou jako páter Basil patřil ke kapucínskému řádu v Praze]
Čs. styčný důstojník u , G/Cpt Alois Kubita, CBE, tehdy na premiérové nasazení čs. Liberatorů letěl v roli palubního střelce v osádce onoho druhého Liberatoru BZ775 (G) S/Ldr Václava Kordy, DFC. Podobně jako ostatní také G/Cpt Kubita předpokládal, že se Breitcetlovi muži stali obětí nepřátelských dálkových stíhačů. Sám si po přistání do deníku heslovitě poznamenal:
A u data 23. 8. 1943 si do deníku zapsal: Po několika dnech, 27. 8. velitel John C. Slessor, KCB, DSO, MC s lítostí sdělil G/Cpt Kubitovi:
Ve skutečnosti, podle německých záznamů Breitcetlův Liberator nesestřelily jednomotorové jednomístné Focke-Wulfy Fw 190, nýbrž dvoumotorové a dvoumístné dálkové stíhačky Messerschmitt Bf 110G-2 od II./ZG 1, operující z Brestu. Tato jednotka se na atlantické pobřeží přesunula dva týdny předtím z Itálie, aby operovala proti britským protiponorkovým letounům v prostoru Biskajského zálivu a Breitcetlův Liberator byl jejím vůbec prvním úspěchem na novém působišti. Podle německého hlášení byl sestřelen v 19.20 něm. času (18.20 britského) v kvadrátu 9968/14 West, což zhruba odpovídá poslední zaměřené pozici (Biskajský záliv, přibližně 240 km západoseverozápadně od Brestu). V německých záznamech je úspěch uváděn jako , který byl přiznáván zpravidla tehdy, když mezi útočícími piloty nedošlo k dohodě, kdo opravdu letoun sestřelil. Z toho plyne, že Breitcetlova osádka musela čelit přesile „stodesítek“. Nelze vyloučit, že konkrétním pilotem, který Liberator sestřelil, byl Lothar Uhlig.
Na druhou stranu se z téhož boje nevrátil Messerschmitt Bf 110G-2 (W.Nr. 6406, S9+GN) od 5./ZG 1 osádky ve složení Uffz. George Planer a Uffz. Horst Hofmann. Lze oprávněně předpokládat, že se stal obětí Breitcetlových střelců:
popisuje uvedenou ztrátu velitel roje ( ) Gottfried Kayll od 5./ZG 1. My jen dodejme, že Oblt. Gottfried Kayl, jenž útok na Liberator vedl, byl sestřelen o měsíc později, 24. 9. 1943 v boji s čs. Spitfiry v okolí Brestu.
- peruť tak ztratila osm statečných a vynikajících mužů – dva Slováky a šest Čechů – v čele se samotným velitelem peruti. W/Cdr Breitcetl, DFC, jenž stál v čele jednotky od února 1943, měl za sebou rovných 50 bojových akcí, z toho 45 nočních bombardovacích. Nestávalo se zase tak často, aby velitel operační peruti padl v boji. V dopise adresovaném exilovému ministrovi zahraničí Janu Masarykovi velitel Coastal Command A/M Sir John C. Slessor, KCB, DSO, MC, neváhal Breitcetlovu ztrátu označit za „krutou ránu pro 311. peruť“ a „těžkou ztrátu pro RAF“ a nezvěstného důstojníka označil za „jednoho z nejlepších velitelů u Coastal Command“. Ve stejném duchu inspektorovi čs. letectva, A/V/M Karlu Janouškovi, KCB, kondolovoval Ředitel pro součinnost spojeneckého letectva (DAFL) na Air Ministry, Air Commodore Frank Beaumont, jenž Breitcetla označil za „nepochybně jednoho z nejlepších pilotů.“
Breitcetlův velmi zkušený druhý pilot, F/O Fencl, jenž začínal jako poddůstojník, patřil rovněž ke starým a velice zkušeným veteránům; do bojové akce vzlétl dokonce v 55 případech (z toho bylo 40 bombardovacích). Nejstarší člen osádky, „již“ pětatřicetiletý a velice úspěšný palubní střelec, F/Sgt Halada, měl na kontě 54 bojových akcí, z toho 8 bombardovacích (zvláště se vyznamenal 27. 7. 1942 při útoku na ponorku U-106. Kapitán S/Ldr Josef Stránský ji zasáhl přesně svrženou hlubinnou náloží, zatímco Halada velice přesnou palbou umlčel její protiletadlový kanón – první důstojník U-106, Günter Wissmann, byl zabit a sám velitel ponorky, Hermann Rasch utrpěl zranění). Nejmladší člen osádky, 22letý radiotelegrafista P/O Mrázek, byl bratrem velitele Exeterského (československého) stíhacího křídla, W/Cdr Karla Mrázka, DSO, DFC, a měl za sebou již 24 bojových akcí. Ani navigátor F/O Pavelka a radiotelegrafisté F/Sgt Pizúr a Sgt Felkl nepatřili k úplným „zelenáčům“.
Řadu osmi zmařených životů uzavíral palubní střelec W/O Vilém Jakš, před válkou vynikající boxer a několikanásobný mistr republiky ve střední váze (1933-1936), jenž roku 1935 v pařížském dokonce bojoval ve finále mistrovství světa (bojoval zde s Francouzem Marcelem Thilem, který z boje vyšel jako vítěz, neboť ve 14. kole Jakše „vzdal“ vlastní manažer Krassowski, jenž hodil do ringu ručník). Již před téměř třemi lety, 10. 9. 1940 patřil k těm, kteří operační činnost Třistajedenáctky zahajovali. Dnes však v ringu nad Biskajským zálivem podlehl. Zajímavostí je, že se Vilém Jakš stal předobrazem postavy boxera Vildy Jakuba, hlavního hrdiny filmu Pěsti ve tmě režiséra Jaroslava Soukupa z roku 1986.
Přes veškeré pátrání těla těchto osmi letců vody Atlantiku nevydaly. Protože nemají hroby, jsou jejich jména uvedena na památníku v Runnymede, na mramorových panelech č. 118 (W/Cdr Breitcetl), 119 (F/Lt Fencl), 128 (F/O Pavelka), 132 (P/O Mrázek), 134 (W/O Jakš), 136 (F/Sgt Halada), 138 (F/Sgt Pizúr) a 149 (Sgt Felkl).