Tuto dnešní úpravu je třeba chápat jako první systémový krok celkové důchodové reformy. Upravujeme parametry, které jsou nezbytné pro budoucí udržitelné fungování prvního pilíře průběžného důchodového systému, a reagujeme na problémy, které se ukázaly během vysoké inflace. Celkovým cílem je, aby maximální budoucí deficit důchodového účtu byl 2 % HDP, nikoliv nyní předpokládaných 5 % HDP. Předcházíme také výrazně drastičtějším úpravám v budoucnu, proto se snažíme, aby tato opatření platila už od 1. 1. 2024.
Jestliže říkám, že novela, kterou dnes projednáváme, je prvním krokem, je jasné, že musejí následovat další úpravy. Ty například zlepší výpočet vyměřovacích základů po dobu rodičovské dovolené nebo umožní společný vyměřovací základ pro manžele. Zároveň přinesou ale i věci nepopulární, byť nezbytné, jako je závislost změn věku odchodu do důchodu na změnách věku dožití nebo drobnější snižování růstu nově přiznávaných důchodů. To by mělo platit od 1. 1. 2025, ale s postupným náběhem některých opatření (věk odchodu do důchodu po roce 2030, snižování nově přiznávaných důchodů postupně od 2026 do 2035).
Abychom kompenzovali tyto změny a dosáhli zvýšení příjmů v důchodu, musíme ještě významně upravit spořící pilíř důchodů a zvýšit finanční motivaci k individuálnímu dobrovolnému spoření. Na návrhu těchto opatření za STAN také intenzivně pracujeme. Pak bude tento pilíř zejména pro středně a vysoce příjmové lidi vytvářet velmi zajímavé příjmy, které dokonce stávající důchodový systém překonají. A průběžný důchodový systém poskytne stále ještě důstojné příjmy i pro nízkopříjmové plus základ pro ostatní. Nebudeme také muset navyšovat zatížení práce sociálním pojištěním.
Optimální čas pro reformu našeho důchodového systému už byl. Dávno. Ani přesto nesmíme na snahu o vyšší udržitelnost, spolehlivost a předvídatelnost rezignovat. Právě projednávaná novela je v tomto smyslu nejen správným, ale prostě nezbytným prvním krokem.
