„Chtějí pracovat a být užitečné,“ říká o ukrajinských uprchlících ředitel Volarezy
Podle náměstka pro řízení sekce majetkové MO Filipa Říhy byla všechna zařízení pro ubytování uprchlíků, která resort obrany nabídl, včas připravena a nahlášena do centrálního systému NACPU, a nyní jsou postupně obsazována.
Jedná se o ubytovací kapacity příspěvkových organizací Armádní servisní a Volarezy a některé ubytovny, které spravuje Agentura hospodaření s nemovitým majetkem či Armádní sportovní centrum Dukla. „Ubytování uprchlíků v zařízeních resortu obrany probíhá bez problémů a pomáháme i v mnoha jiných oblastech. Můj dík za výborně odvedenou práci a obrovské úsilí spojené s přípravou ubytovacích kapacit patří především ředitelům resortních organizací, ale především všem zaměstnancům, kteří se na tom podíleli,“ zdůraznil Filip Říha.
Volareza, podle jejího ředitele Milana Laubera, pro ubytované rovněž zajišťuje stravu, a to nejen ve vlastních zařízeních, ale i v dalších objektech, které resort pro tento účel vyčlenil. Tuto službu poskytovala již v počátcích válečného konfliktu, kdy první rodiny našly přechodný domov v armádní ubytovně v Moravské Třebové. „Celkem se jednalo o více než tři stovky osob. Kromě snídaně, oběda a večeře jsme malým dětem chystali svačiny a zajišťovali pitný režim. Těm nejmenším jsme dokonce připravovali kojeneckou stravu,“ upřesnil. S postupným začleňováním ukrajinských uprchlíků do života v České republice se podle něj počty uprchlíků, kterým se poskytuje kompletní servis, snižují. „Děti začaly chodit do školek a škol a maminky začaly pracovat,“ vysvětlil Lauber.
Nabízíme i práci a pomoc při jednání s úřady
Sedm Ukrajinek už také našlo v zařízeních Volarezy práci. Čtyři jsou zaměstnané jako pokojské v zotavovně Bedřichov ve Špindlerově Mlýně. „Dvě z nich mají celkem pět dětí. Nabídli jsme jim proto možnost se u nás i s dětmi ubytovat formou zaměstnaneckého ubytování,“ upřesnil. Další tři pracují jako číšnice v zotavovně na Ovčárně pod Pradědem v Jeseníkách. Podle Milana Laubera všechny nabídku práce uvítaly: „Chtějí pracovat, chtějí být užitečné,“ potvrdil.
Jednou z nich je i devětadvacetiletá Tetiana, která se svými třemi dětmi uprchla z Užhorodu hned na začátku války. V Čechách jim zprvu pomáhal manželův přítel a spolupracovník, který zde žije. Ten také kontaktoval ředitelku zotavovny Bedřichov, která nabídla Tetianě práci a ubytování i pro její rodinu.
„Paní ředitelka Baraníková a její kolektiv se okamžitě ujali pomoci s přihlášením k dočasnému pobytu, hledáním školy, školky či lékařů. Pomohli také zajistit základní potřeby, včetně oblečení a hygienických potřeb,“ upřesnil Milan Lauber. Děti byly přijaté do základní a mateřské školy ve Špindlerově Mlýně, kde se podle maminky Tetiany bez problémů začlenily do kolektivu. Manžel, bratr, otec i tchán bojují na východě Ukrajiny v oblasti Lysačansk. „Jsem velice vděčná všem, kteří mi jakkoliv pomohli a pomáhají. Práce se mi líbí a jsem ráda, že mě místní zaměstnanci přijali a vychází mi ve všem vstříc,“ říká Tetiana. Na budoucnost v tuto chvíli nemyslí. Obává se o život manžela a dalších členů rodiny, kteří bojují ve válce, a doufá, že se s nimi brzy shledá.
