VONDRÁČEK vs KOVÁŘOVÁ: „Schodek menší než za STANJURY!“ | CNN 360

Schodek 310 miliard: kompromis, ne hrubá chyba

Vondráček od začátku zdůrazňoval, že schodek 310 miliard korun je už sám o sobě na hraně možností a vláda proto nemá prostor přijímat další výdajové návrhy opozice, byť se týkají například podpory dětí a mládeže. Podle něj je rozpočet výsledkem tvrdého koaličního kompromisu uzavřeného na poslední chvíli a prostor pro velké přesuny mezi kapitolami už před druhým a třetím čtením prakticky neexistuje.​

Odmítl, že by se vláda chystala „vykrást“ opoziční pozměňovací návrhy, jak naznačil lidovec Benjamin Činčila i Věra Kovářová ze STAN, kteří popisovali taktiku „měkkého ne“ – zdržet se hlasování výměnou za naději, že ANO později podpoří jejich návrh na 50 milionů korun pro práci s mládeží. Vondráček k tomu suše poznamenal, že z hlediska výsledku nemá rozdíl mezi „proti“ a „zdržel se“ žádný efekt a že vládní strany takové signály nesledují.

Současně připomněl, že vládní návrh je podle něj reálně úspornější než rozpočet Zbyňka Stanjury pro rok 2025, který skončil schodkem téměř 291 miliard korun při původním plánu 241 miliard. Vondráček argumentoval, že Babišova vláda musela do letošního rozpočtu dodatečně „dopsat“ 37 miliard korun pro Státní fond dopravní infrastruktury, které v předchozím návrhu „chyběly“, takže skutečný srovnatelný schodek dosahoval přes 320 miliard.

Obrana: 2,1 % HDP ano, 5 % je jen politická deklarace

Druhou velkou linií sporu byly výdaje na obranu. Ministr obrany Ondřej Zůna v minulých dnech naznačil, že by v roce 2027 chtěl posílit rozpočet armády o dalších 60 miliard korun ročně, což překvapilo jak opozici, tak premiéra Babiše.

Vondráček se od tohoto čísla mírně distancoval. Potvrdil, že podle vládních propočtů mají letošní výdaje na obranu činit 2,1 % HDP, ale zdůraznil, že do této sumy nepatří jen kapitola ministerstva obrany, nýbrž i některé další výdaje na obranu a dopravní infrastrukturu. Tvrdil, že vláda nechce plýtvat na předražené nákupy typu „zálohových plateb“ na stíhačky F-35, které podle něj uměle nafukovaly obranný rozpočet předchozí vlády.

K tomu dodal, že politická dohoda o postupném růstu na 3,5 % plus 1,5 % HDP je pouze deklarací šéfů NATO, nikoliv závaznou mezinárodní smlouvou, a že podobně skeptický postoj zaujímá třeba i španělský premiér Pedro Sánchez. Podle Vondráčka si Česko v současné zadluženosti nemůže dovolit závazně slibovat výdaje až k 5 % HDP, zvlášť když je nutné řešit i další bezpečnostní priority – od protivzdušné obrany po zapojení civilního obyvatelstva a budování odolnosti společnosti.

Zůna „připravený“, ale rozhodne Schillerová

Moderátorka Pavlína Wolfová připomněla, že návrh skokového navýšení o 60 miliard předkládá právě ministr z nominace SPD ve vládě, která se dosud k navyšování obrany stavěla velmi kriticky. Vondráček vysvětloval, že Zůna je na rozdíl od mnoha jiných ministrů na svůj resort dobře připraven.

Rozhodující slovo však podle něj bude mít ministryně financí Alena Schillerová. To, že se nad Zůnovou vizí pozastavil i premiér Babiš, je podle Vondráčka první signál, že návrh v této podobě není realistický a obranný rozpočet se bude muset držet v mantinelech možností státní kasy.]​

OZE a PoZE: úleva podnikatelům jako motor růstu

Vondráček se několikrát vrátil i k tématu podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) a poplatku PoZE, který vláda chce firmám výrazně ulevit. Podle něj je snížení těchto nákladů – v objemu zhruba 17 miliard korun – klíčové pro udržení konkurenceschopnosti českého průmyslu a zachování pracovních míst, zvlášť v energeticky náročných odvětvích, jako jsou ocelárny.

Věra Kovářová oponovala, že jde o plošné opatření, které v Německu experti označují za „na hraně“ udržitelnosti a že by bylo efektivnější cílit podporu jen na podniky, které ji skutečně potřebují. Vondráček jí na to odpověděl, že právě tyto firmy mají nejvyšší náklady na PoZE, a proto z úlevy profitují nejvíc, což podle něj odpovídá logice cílené podpory.

Střet zájmů Andreje Babiše: problém Agrofertu, ne Česka

Ve druhé části pořadu se debata přesunula k čerstvé informaci, že Evropská komise zaslala do Prahy dopis se žádostí o vysvětlení, jak Česko brání střetu zájmů premiéra Andreje Babiše a jak zajistí, aby holding Agrofert nedostával evropské dotace, dokud nebude situace plně vyjasněna.

Jana Murová z ANO trvala na tom, že Babiš střet zájmů „vyřešil nad rámec českých i evropských zákonů“ tím, že vložil Agrofert do nové struktury slepého fondu a zároveň jednal s evropskými představiteli, kteří podle ní toto řešení.

Vondráček zaujal zdrženlivější postoj. Připustil, že Evropská komise se musí stížnostmi zabývat, ale pro Českou republiku v tom podle něj není zásadní riziko. V nejhorším případě by dopady nesl samotný Agrofert, který by mohl přijít o část dotací, nikoliv český státní rozpočet jako celek.

Zlehčil také reputační rizika. Podle něj ti, kdo mají skutečný zájem na pověsti Česka, neposílají do Bruselu „udavačské dopisy“, ale řeší věc doma podle zákona o střetu zájmů prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti, které už Babišovo nové uspořádání posuzovalo. Dodal, že postup se tentokrát liší od minulého řešení se svěřenskými fondy a že tři státy už převod do slepého fondu zapsaly, takže nyní nezbývá než vyčkat na reakci evropských institucí.

Zároveň si posteskl, že kdyby v EU bylo méně dotačních schémat, méně „dopingu“ pro ekonomiku a méně příležitostí pro střety zájmů, podobné kauzy by vůbec nevznikaly. Připomněl však, že když už dotace existují a jsou nárokové, měla by k nim být rovná možnost přístupu pro všechny, včetně větších firem, což je důvod, proč ministr zemědělství Martin Šebestyán navrhl navýšit rámec zemědělských dotací o 800 milionů korun.

Těžký rok přechodu a příslib „lepšího“ rozpočtu

Na závěr debaty označila Jana Murová rozpočet na rok 2026 za „přechodový“, srovnatelný s fotbalovým týmem, který dostal nového trenéra, ale zdědil staré hráče. Podle ní se zásadní změny projeví až v rozpočtu na rok 2027, který už má plně odrážet programové prohlášení vlády a důraz na „blaho českého lidu.

Vondráček tento rámec v zásadě převzal. Připustil, že současný rozpočet není ideální, ale tvrdil, že je „zodpovědnější“ než ten předchozí a že vláda jako celek alespoň začala brzdit tempo zadlužování, aniž by sahala ke zvýšení daní. V konfrontaci s opozicí se tak prezentoval jako pragmatický obhájce kompromisu, který balancuje mezi požadavky na obranu, sociální výdaje a ochranu konkurenceschopnosti

Redakce