Kompletní kolekce! Snowboardcrossařka Adamczyková vybojovala stříbro
Říkal někdo rezavé hrany? Prkna Evy Adamczykové by o tom mohla vyprávět. I tak si na nich ale snowboardcrossařka dojela v Soči pro olympijské zlato, v Pchjongčchangu pro bronz a nyní v Itálii přidala do své sbírky po osmi letech stříbro. „Před rokem jsem si ani nedokázala představit, že bych se postavila na start. Je to skvělý,” šťastně okomentovala.
Závod v Livignu byl pro ni splněným snem. „Jsem ráda, že se olympiáda vrátila do Evropy. Chtěla jsem to zažít ať už jako fanoušek, nebo jako soutěžící,” líčí a pokračuje: „Evropu považuju za domov, takže proto. Do Jižní Korei nebo Ruska nemohlo kámošů přijet tolik.” Podpořit ji přijel například i stříbrný vodní slalomář Vavřinec Hradilek. A všichni sledovali, jak se probojovala až do finále, ve kterém byla druhá nejrychlejší.
A co se jí vybaví, když se řekne Itálie? „Sluníčko, těstoviny a hodně soustředění.”
Zahraniční tréninky potřebovala také k tomu, aby se mezi světovou špičku vrátila po zranění i narození syna Kryštofa. „Když jsem jela do Soči, tak mi bylo dvacet a moc jsem to neřešila. Pak jsem ale musela začít hledat nějakou motivaci v pokračování po olympiádě,” vzpomíná. „Člověk sbíral vítězství, ale já jsem z toho pořád potřebovala mít radost. A zároveň už jsem se nebála si přiznat, že chci něco vyhrát. Přístupy k motivaci se v průběhu let trochu měnily a párkrát jsem ji musela znovuobjevit,” přiznává.
Zatím ji vždy našla. „Sport je super, protože si tam člověk udělá kámoše, vyčistí si hlavu a zvykne si díky tomu na život,” uzavírá.
Co na Evu prozradil její trenér? Zjistíš tady.
