Nintendo jako relax, Pogačar jako vzor. Jílka na rychlobruslení baví mentální stránka
Srovnávání s Martinou Sáblíkovou si cení, schovávat se za něj ale nechce. Devatenáctiletý Metoděj Jílek vletěl do světa rychlobruslení jako kometa, rád přitom ve volnu paří hry a poslouchání hudby v jeho podání vypadá jako jeden chaos.
Jak vypadá tvůj volný čas?
Upřímně, moc ho není. Když už se ale sejde příležitost, jdu třeba s kamarády ven, popovídáme si a tím to většinou končí. Nic extra speciálního.
Je přece jen něco, u čeho si odpočineš?
Jo, hraju hry. Nedávno jsem si koupil nový Nintendo Switch 2, hlavně kvůli cestování. Na počítači teď hodně hraju českou hru Kingdom Come Deliverance 2. Ta mě fakt baví.
A co hudba, jaký k ní máš vztah?
Hudbu poslouchám pořád, hlavně když někam jedu autem. Jinak moc ne. Hrozně rychle se u písniček nudím, takže neustále střídám žánry, interprety i skladby. Je v tom strašný chaos.
Co je podle tebe na rychlobruslení nejlepší?
Většina lidí řekne rychlost, ale to mi přijde trochu trapné. U mě je to hlavně mentální výkonnost. To, že musím pořád překonávat svoje hranice a posouvat vlastní limity. O tom ten sport podle mě opravdu je.
"Chci si budovat svůj vlastní příběh a nechci být přirovnávaný k nikomu jinému."
Máš před závody nějaké rituály?
Ano. Před každým závodem si musím dojít na velkou. Bez toho bych snad ani nemohl jít na start. (smích)
Často jsi přirovnáván k Martině Sáblíkové. Jak to vnímáš?
Je to určitě pocta. Je to jedna z nejlepších rychlobruslařek na světě, takže si toho vážím. Zároveň si ale chci budovat svůj vlastní příběh a nechci být přirovnávaný k nikomu jinému.
Máš ve sportu někoho, koho obdivuješ?
Asi nejblíž k idolovi má u mě Tadej Pogačar. Neřekl bych úplně idol, ale je to sportovec, kterému nejvíc fandím a kterého nejvíc respektuju. Líbí se mi, jak závodí, i to, jak vystupuje v rozhovorech.
Chceš se dozvědět víc o našich dalších rychlobruslařích? Podívej se, jak trénuje Martina Sáblíková!
Česká olympijská
