Starostové upozorňují na rostoucí finanční zátěž obcí, provozní komplikace a nejasný osud sebraného textilu po prvním roce povinného sběru.

Pavel Nechvátal, starosta obce Pavlice (Jihomoravský kraj)
Povinný sběr textilu pro nás znamená výrazné zvýšení nákladů, v naší obci konkrétně z původních 1 500 Kč na 12 000 Kč ročně. Za současných podmínek podle mě systém smysl nemá, protože textil sice sbíráme, ale nikdo o něj nemá zájem. Celou situaci vnímám jako prázdné řeči o cirkulární ekonomice bez reálného dopadu.

David Šimek, starosta obce Příluka (Pardubický kraj)
Po roce fungování povinného sběru se naší obci neúměrně zvyšují výdaje. Firmy zneužívají zákonnou povinnost obcí i nedostatek této služby na trhu v ČR. V současném systémovém nastavení sběr textilu smysl nemá a představuje jen drahý „špás“, který je navíc na mnoha místech nefunkční.

Michaela Sigmundová, místostarostka obce Kožušany (Olomoucký kraj)
Povinný sběr textilu pro naši obec znamená především další finanční a administrativní zátěž. Za současných podmínek jej nepovažuji za smysluplný, protože tato položka zatěžuje obecní rozpočet a zároveň není jasné, kde vytříděný textil ve skutečnosti končí.

Jan Vojáček, starosta obce Opolany (Středočeský kraj)
Povinný sběr textilu vidím jako velký problém. Firma, která textil sváží, s obcí nekomunikuje a neposkytuje žádné výstupy. Alternativní nabídky jsou extrémně drahé – při čtyřech místních částech odhaduji náklady na více než 100 000 Kč ročně. Za současných podmínek sběr smysl nemá, protože většina textilu stejně končí na skládce. Největší výzvou je podle mě smysluplně dostát legislativním požadavkům. Také si myslím, že se zaspalo v otázce následného využití sebraného textilu – legislativně i průmyslově – a dnes se vlastně neví, co s ním.

Petr Krejník, starosta města Lomnice nad Lužnicí (Jihočeský kraj)
Povinný sběr textilu nám přinesl zvýšení nákladů a zároveň snížení frekvence odvozu. V současných podmínkách jej nepovažuji za smysluplný. Největším problémem je podle mě nepřipravená legislativa pro platby ze strany výrobců a dovozců a také chybějící zpracovatelské postupy – tedy otázka, co s vytříděným textilem dál. Povinnost navíc narušila dříve fungující odbyt.

Jaroslava Mikáčová, starostka obce Strachotín (Jihomoravský kraj)
Po roce platnosti povinného sběru vnímám pouze finanční navýšení nákladů. Za současných podmínek podle mě systém rozhodně smysl nemá. Největším problémem je, že občané nedokážou rozlišovat mezi použitelným a nepoužitelným textilem, kontejnery jsou přeplněné. Kladu si otázku, jaký je po roce účinnosti zákona skutečný výstup a zda bylo vůbec vyhodnoceno, že by tato povinnost někde reálně pomohla.

Josef Jandouš, starosta obce Nedachlebice (Zlínský kraj)
Povinný sběr textilu znamená zvýšené náklady – jak na svoz systémem door-to-door, tak na pořízení nového kontejneru a platby odběrateli. Za současných podmínek smysl nemá, protože se obcím pouze uložila povinnost („řeklo se A“, ale nebylo řečeno „B“), tedy jak má fungovat recyklace a za jakých podmínek. Obec sice našla firmu, která textil vykupuje za 5 Kč/kg bez DPH, obáváme se však, že jde jen o dočasnou cenu, která může výrazně vzrůst.

JB, Středočeský kraj
Povinný sběr textilu znamenal násobné zdražení. Největší problém vidím v absenci smysluplného využití, odbytu, poptávky po této komoditě, kapacit koncového zpracování i v otázce rentability celého procesu.

Stanislav Šmejkal, starosta obce Běleč (Jihočeský kraj)
Po roce povinného sběru se obci zvýšily náklady. Smysl by podle mě systém měl pouze v případě, že by stát zajistil umístění a další nakládání s tímto odpadem. Největším problémem zůstává cena.

Andrea Lorková, starostka obce Závada (Moravskoslezský kraj)
Povinný sběr textilu pro obec znamená především stresy se svozovou firmou Textil Eco. Za současných podmínek systém jednoznačně smysl nemá. Největším problémem je nedostatek svozových firem na trhu, které nestíhají textil vyvážet.

Jaroslav Lejnar, starosta obce Křenovice (Olomoucký kraj)
Po roce povinného sběru eviduje obec zvýšené náklady na likvidaci odpadů. Systém za současných podmínek smysl nemá a představuje další povinnost uloženou obcím bez možnosti zvolit si způsob řešení, který by odpovídal místním podmínkám.

Zkušenosti obcí po prvním roce povinného sběru textilního odpadu ukazují, že současné nastavení systému naráží na významné praktické limity. Respondenti z řady krajů ČR upozorňují zejména na výrazný nárůst nákladů, provozní komplikace a nejasnou návaznost dalšího využití sebraného textilu.

Z odpovědí vyplývá, že:

• obce nesou převážnou část finanční i organizační odpovědnosti,
• chybí systémové zapojení výrobců a dovozců,
• nejsou dostatečně připraveny kapacity pro zpracování textilu,
• současný model nevede k přesvědčivým environmentálním přínosům.

Obce přitom princip třídění textilu nezpochybňují, naopak vyjadřují ochotu se na něm podílet, pokud bude systém doplněn o funkční ekonomické a organizační nástroje a spravedlivé rozdělení odpovědností mezi všechny aktéry.

Náznak zlepšení přichází z evropské úrovně: revize směrnice o odpadech schválená v září 2025 zavádí rozšířenou odpovědnost výrobce (EPR) pro oblast textilu. Ministerstvo životního prostředí proto připravuje novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností, která by měla tuto povinnost pro výrobce zavést. Plně funkční systém lze očekávat až kolem roku 2028, kdy by mohl vzniknout nový kolektivní systém.

Do té doby však obce zůstávají na sběr textilu finančně a organizačně téměř samy a problémy s náklady, svozem a odbytem se podle starostů jen těžko řeší.

Téma připravily

Jindra Tužilová a Barbora Fürstová

z legislativního oddělení SMS ČR

Článek si můžete pročíst v lednovém vydání zpravodaje SMSka. Celé číslo si přečtete v elektronické podobě zde. Archiv s předchozími vydáními si otevřete zde.