Jak hodnotí svých osm let ve funkci rektor Brzezina?

Co se podařilo, co se už naopak nepodařilo dotáhnout? A kam půjde do práce v pondělí 2. února 2026? To jsou otázky pro Miroslava Brzezinu, který osm let vedl naši školu. Na závěr rozhovoru přidává vzkaz lidem z této univerzity.

Pojďme na úvod shrnout to, co se Vám za osm let ve funkci rektora podařilo.

Když projdu své dva volební programy, podařilo se mi je naplnit beze zbytku. Odcházím a nezůstávám dlužen nic tomu, co jsem slíbil, co jsem si vytknul za cíl a co bylo potřeba, abych jako rektor učinil. Splnění obou volebních programů považuji samo o sobě za velký úspěch. Když to projdu konkrétně, ze studijní agendy se podařilo snížit extrémně vysoké poplatky za překročení standardní doby studia o dva roky ze skoro padesáti na osmnáct tisíc za semestr. Zavedl jsem druhý opravný termín státních závěrečných zkoušek a vrátil jsem zpátky děkanům rozhodnutí o třetím zápisu předmětu. To by neměl posuzovat rektor, který o studentce, studentovi a jeho situaci nemá ty informace, jako mají na fakultě. Získali jsme institucionální akreditaci u vybraných oblastí vzdělávání: informatiky, strojírenství, textilu a mechatroniky pro všechny stupně studia a u ekonomických oborů pro bakalářský stupeň. Zmínit můžeme i zrušení papírových indexů. To šlo velmi rychle a učinil jsem toto rozhodnutí velmi brzy po svém nástupu, ale odpor proti tomu byl nebývale houževnatý. Byl to ovšem krok, kterým jsme především odstranili dvojkolejnost. Kromě indexu se záznamy o známkách a zápočtech vedly také elektronicky a vznikaly nesoulady, u kterých se pak těžce dohledávalo, jestli je chyba v indexu, nebo v elektronické databázi. Podařilo se nám udržet velmi nízké náklady kolejného, v tomto ohledu jsme jedna z nejlevnějších univerzit v republice. A stejně tak jsme udrželi i velmi nízkou cenu v menze, kterou dotujeme z vlastních zdrojů. Ve volebním programu jsem se také zavázal k tomu, že zavedu vnitřní soutěž na podporu vědy a výzkumu, která měla stimulovat zaměstnance, aby podávali granty do externích výzev GA ČR, TA ČR a dalších. Když projekt podali a nebyl třeba podpořen pro nedostatek peněz, tak jsme nabídli prostředky na řešení projektu v rámci vnitřní grantové výzvy. A když pak třeba příští rok externí grant řešitel získal, tak se vnitřní grant pozastavil. Šlo tedy o to vytvořit jakési nárazníkové pásmo, aby nápady, které jsou dobré, ale zůstaly pod čarou, neskončily v koši. U několika projektů to přesně takhle zafungovalo, ale celkově to bylo málo efektivní, objevil se tam také problém s posuzováním těch projektů. Fakulty se pak neshodly na uvolňování dalších prostředků na tento vnitřní grant, takže jsme ho nechali doběhnout a ukončili ho.

V oblasti investiční výstavby a rozvoje se toho také dost podařilo, v jaké fázi je stavba E2 a stihne se postavit?

Přípravě stavby E2 jsem se věnoval po celá dvě funkční období. Bylo toho k řešení mnoho. Nejprve se uvažovalo o tom, že by se stavba založila na vysloužilých dílnách, ukázalo se, že to ale statika těch budov neumožňuje, pracovali jsme pak tedy s variantou demolice stávajících hal a nové výstavby. Demolice je hotová, v lednu 2025 jsme získali stavební povolení a před pár dny jsme vysoutěžili firmu, se kterou budeme v únoru uzavírat smlouvu o realizaci stavby. Máme také zajištěné zdroje financování, aniž bychom museli něco prodávat. Stavba by podle podmínek soutěže měla být hotová za 18 měsíců, takže ji stihneme dokončit tak, abychom splnili podmínky dotací. Z investic jsme také realizovali možná nenápadné, ale naprosto zásadní datacentrum v budově G, které je moderním datovým srdcem celé univerzity. Postavili jsme také nástavbu budovy F2 pro výuku architektů, zrekonstruovali jsme kompletně budovu v Třebízského ulici odkoupenou zpět od policie, kompletně jsme zrekonstruovali sportovní haly na Harcově, pořídili jsme novou nafukovací halu a mnoho milionů každý rok šlo také do rekonstrukcí, zateplování a modernizace studentských kolejí. V otázce personální bych zmínil zavedení benefitu pro zaměstnankyně a zaměstnance kategorie B a C, kterým jsme dali týden dovolené navíc. Již několik let tak mohou čerpat šest týdnů dovolené během roku.

Obraťme list, co se za těch osm let nepodařilo?

Nepodařilo se zreformovat výuku ve studijních programech. Máme luxus příliš malého počtu studentů na jednoho akademika. Plyne z toho bonus, který rádi prezentujeme, totiž že na TUL ctíme individuální přístup ke studentům. To je naprosto v pořádku. Na druhou stranu se tento poměr, nebo spíše nepoměr, odráží mimo jiné v tom, že platy akademiků nejsou na odpovídající výši, kde bychom je chtěli mít. Tady bych ale přes řadu kritických hlasů chtěl zdůraznit, že v celorepublikovém srovnání si tak špatně nestojíme, jsme někde vprostřed tabulek průměrných platů. Pomohla k tomu i dobře zvládnutá mzdová koheze v roce 2024, kdy jsme u tarifů zrušili rozpětí a určili vždy jen jednu konkrétní výši pro každou tarifní třídu. A abych neutíkal od otázky, mrzí mě také to, že se mi během posledních dvou let nepodařilo najít společnou řeč s odbory a nově vzniklými odbory a neuzavřeli jsme kolektivní smlouvu, ačkoliv v předchozích letech jsme ji vždy měli uzavřenou včas. To bude také úkol pro nové vedení. Učinili jsme i některé kroky pro zlepšení parkování v areálu kampusu, ale zcela vyřešit se tuto otázku nepodařilo, je to běh na delší trať, ve kterém už musí pokračovat nové vedení.

V sobotu 31. ledna bude váš poslední rektorský den, kam půjdete v pondělí 2. února do práce?

I jako rektor jsem si ponechal nějaké přednášky a cvičení z matematiky pro studenty včetně doktorandů, samozřejmě jsem je také zkoušel. U toho zůstanu, plánuju se vrátit k učení na své domovské katedře matematiky.

Co Vám osm let v roli rektora dalo, zůstane Vám z toho něco, i když za sebou zavřete dveře rektorské pracovny?

Našel jsem mezi kolegy rektory řadu dobrých lidí, někteří z nich už rektoři nejsou, zastávají jiné pozice, jsme ale v kontaktu a budu rád, když kontakty vzájemně udržíme a zachováme.

Je něco, co budete moci dělat nebo vykonat, když už nebudete rektorem a těšíte se na to? Máte nějaké, „tak konečně už můžu…“?

Těším se, že budu moct svobodně vyjádřit svůj názor včetně názoru politického, což jsem jako rektor úplně nemohl. Míra diplomacie spojená s úřadem rektora je značná a ne každá vláda byla ochotná popřát sluchu protinázoru. A budu mít konečně víc času na rodinu. Na druhou stranu, děti už máme velké, syn studuje na TULce, tak už zas tolik společného času jako v době, kdy jsme měli syny malé, neužijeme.

Na závěr Vašeho rektorování i tohoto rozhovoru by mohl a měl zaznít vzkaz Miroslava Brzeziny akademické i neakademické obci Technické univerzity v Liberci.

Měl bych jedno přání. Přeji studentům a zaměstnancům, ať jsou především realističtější v očekávání. Také nová vláda prohlašuje vědu a vysoké školství za prioritu a můžeme jenom doufat, že to s těmito proklamacemi nedopadne stejně jako u předchozích vlád, kdy jsme se nikdy nedočkali významného navýšení rozpočtu vysokých škol. Chci být ale v tomto optimista, a tak chovám naději, že tato vláda sliby splní.

Děkuji za rozhovor.

Radek Pirkl

https://tuni.tul.cz/a/jak-hodnoti-svych-osm-let-ve-funkci-rektor-brzezina--166258.html