Olympijské vstupenky i letenky koupili s předstihem. Jak rodiče Metoděje Jílka prožívají jeho plán
„Je cílevědomý, disciplinovaný, perfekcionista a má všechno naplánováno,” vyjmenovával Ondřej Jílek na vyhlášení ankety Sportovec roku. Popisoval přitom svého devatenáctiletého syna Metoděje, který ovládl juniorskou kategorii poté, co překonal několik rekordů a na světovém šampionátu si dobruslil pro bronzovou medaili. A co teď? V pomyslném seznamu cílů se vyjímá únor 2026 s označením olympijské hry v Miláně a Cortině.
Sám rychlobruslař se slavnostního večera nezúčastnil, protože se připravoval na soustředění v Norsku. „Má jasný cíl a plán. Říká, že jedna věc je motivace, ale nejdůležitější je disciplína. A tu, myslím, dodržuje hodně intenzivně. Snaží se nerozptylovat věcmi, které by ho k cíli nedokázaly dovést,” prozradil tatínek Ondřej, který za syna přebíral cenu pro Juniora roku, jehož vyhlašuje Česká nadace sportovní reprezentace. „Jeho vůle je neskutečná,” dodala maminka.
Společně se však rodiče shodují, že by Metodějův úspěch neměl být konečnou metou, ale spíše motivací k další práci. „Jsme hrozně pyšní, ale pořád dbáme na to, aby si všeho vážil a zůstal skromný. Když se mu jednou zadaří, tak to neznamená, že skončí, ale že dře o to víc. A já doufám, že se mu bude dařit a zvládne olympiádu tak, jak on chce,” poznamenala maminka.
Lístky na olympijské hry si rodina pořídila ještě předtím, než se Metoděj kvalifikoval. „Věřil jsem tomu od začátku. Věděl jsem, že výkonnost na to má,” líčil bez zaváhání tatínek. „Jediným otazníkem pro mě byly vnější okolnosti. Může se totiž stát dalších tisíc věcí – ať už jde o zdravotní komplikace, nebo technické problémy.”
A tak vsadili na strategii zdrženlivosti. „Nekoupili jsme si hotel na poslední závod, abychom to nezakřikli.” Teď už jim však v hledání ubytování nic nebrání.
"Má jasný cíl a plán. Říká, že jedna věc je motivace, ale nejdůležitější je disciplína."
Metoděj si zajistil místo v olympijských startovních listinách na tratích 10 000, 5 000 a 1 500 metrů i v závodu s hromadným startem. „Když si zajel desítku, byli jsme s mladším synem na Světovém poháru juniorů v Itálii a tam jsme závod sledovali na telefonu,” popisoval tatínek. „Bylo to velmi dojemné, až jsme brečeli. Přišli za námi i ostatní a gratulovali nám. Metodějovo jméno už je natolik známé, že věděli, kdo jsme.”
A jestli jde u nich doma někdy sport stranou? Spíš ne. „Když máme chvilku a potřebujeme se odreagovat, tak si pustíme naše chlapce. Na závody zpětně koukáme třeba i třikrát dokola,” uzavřela se smíchem maminka.
