Mézl Zdeněk

Umělec byl po většinu svého života spjatý s rodinným domkem v Modřanech, kde vyrůstal, kde se v 80. letech opět usadil a kam přenesl i svůj ateliér. Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze u prof. Jaroslava Vodrážky (1949–1953) a pražskou AVU u profesorů Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského (absolvoval 1960).

Během 60.–80. let 20. století se soustředil výhradně na grafickou činnost, jak v oblasti volné a příležitostné grafiky, tak zejména knižní ilustrace. Pro svou tvorbu užíval starou techniku dřevorytu, zaměřoval se na náměty z mytologie a dávné i novější historie. Ilustroval přibližně 100 knih, přes 220 exlibris, celkově vytvořil na 4,5 tisíce grafik. Svá díla opakovaně vystavoval v Československu i v zahraničí. Získal mnoho národních i mezinárodních ocenění a r. 2002 byl ve Velké Británii prohlášen jedním z nejlepších světových dřevorytců 20. století.

Od 2. poloviny 80. let přesunul těžiště své umělecké činnosti do oblasti malířství a plastiky. Vytvořil přes 100 obrazů olejomalbou na sololitu nebo dřevě. V jeho sochařské tvorbě převládala díla z keramiky a porcelánu, výjimku tvoří pískovcové skulptury. Právě v obrazech a plastikách, kde nebyl omezen zadaným tématem, se naplno projevila jeho kreativita. Tato díla mohou na diváka působit syrově a provokativně. Pomocí ironické nadsázky je v nich však vyjádřena vážná kritika konzumní moderní společnosti.

@kurátorka Kateřina Mazačová