Vondráček v 360°: „Benzín zdražil kvůli Íránu – ale my reagujeme rychleji než Fiala!

Drahé pohonné hmoty: monitoring jako první odpověď

Diskuse se otevřela klíčovou otázkou: jak se vláda Andreje Babiše postavila k raketově rostoucím cenám benzínu a nafty v kontextu války v Íránu a přerušeného toku ropy ropovodem Družba? Vondráček zdůraznil, že vláda zareagovala bezprecedentně rychle – intenzivní monitoring cen a marží byl spuštěn v průběhu prvního týdne po vypuknutí konfliktu, výrazně dříve než tomu bylo za Fialovy vlády v roce 2022, kdy na podobný monitoring čekala Česká republika přibližně 2,5 měsíce.

„Ten intenzivní monitoring, který se zavedl z rozhodnutí vlády, má ten efekt, že my se po několika týdnech od zahájení té války v Íránu nebavíme o tom, že by české ceny byly téměř nejdražší v regionu – tak jako to bylo před čtyřmi lety,“ řekl Vondráček. Tím přímo reagoval na opoziční poslanec TOP 09 Ondřej Havel, který se ptal na strategii vlády pro případ dalšího zhoršení situace a kritizoval absenci jasné krizové komunikace. Vondráček mu přiznal právo ptát se na zásoby pohonných hmot a plánování, ale zároveň připomněl, že zveřejňování konkrétních krizových opatření předem by paradoxně mohlo trh motivovat k tomu, aby se na danou hranici „přesně nastavil“ – a efekt opatření tak předem zmařilo.

Marže, stropy a daně: ne populismu, ano rozumu

Jednou z nejprudších linií debaty byla otázka, zda zastropovat marže čerpacích stanic. Vondráček s tímto nástrojem důsledně nesouhlasil a jeho argumentace byla přesná: zkušenost z Maďarska pod Orbánem ukázala, že zastropování cen paliv vedlo k jejich nedostatku, protože pumpaři přestali mít ekonomický motiv prodávat. Navíc upozornil na specifičnost trhu s palivy: „Čerpací stanice jsou trh, který je velice zregulovaný. Není úplně snadné se na něm usadit – je třeba licence – a to je úplně jiná situace než potravinářský trh, kde je výrobců řádově více.“

Ke snížení spotřební daně se Vondráček postavil jako k potenciálně smysluplnému nástroji, avšak s podmínkami: musí být pečlivě propočítán dopad na státní rozpočet a načasování musí být správné. Odmítl přitom srovnání s předchozí opozicí: „Vláda Petra Fialy snížila spotřební daň 1. června 2022 – tedy 2,5 měsíce od začátku cenového šoku. My jsme v situaci, kdy to teprve zvažujeme, ale máme ty 2,5 měsíce před sebou, ne za sebou.“ Připomněl také, že Slovensko je v odlišné situaci – kvůli výpadku Družby jim reálně hrozí nedostatek paliv, zatímco Česká republika má zásoby na 88,5 dne a zásobování funguje bez omezení.

Na otázku, zda by se příjmy z vyššího výběru DPH mohly vrátit občanům prostřednictvím snížení DPH na potraviny – jak navrhovali Piráti – Vondráček odpověděl otevřeně: stát musí v první řadě snižovat svůj schodek, ale pokud se potvrdí dostatečně vysoký výběr daní, prostor pro daňovou úlevu existuje. „Pokud bude příležitost to řešit a spočítá se to důsledně v rámci státního rozpočtu, tak se to stane,“ řekl. Klíčové pro něj bylo, že Česká republika vstupuje do tohoto turbulentního období s inflací 1,6% – výrazně příznivěji než v roce 2022 – a to právě díky zrušení poplatku POZE z elektřiny.

Energie a surovinová soběstačnost

Vondráček se v debatě ostře vymezil vůči „zelenému dogmatismu“ a připomněl strukturální problém, který se teprve naplno ukazuje: Česká republika i okolní průmyslové státy jsou zranitelné kvůli závislosti na dovozu energetických surovin, přičemž zelené cíle EU tuto situaci nijak nezlepšily. Poukázal na paradox, že přestože Česká republika formálně odešla od ruské ropy, přes takzvanou „kyrgyzskou ropu“ fakticky stále odebírá ruské suroviny. „To, že neodebíráme ropu, nezachrání ani jeden lidský život na Ukrajině nijak jinak, než tím, že nakupujeme ropu,“ prohlásil.

Přišel s konkrétním a provokativním argumentem: „Věřím, že nám tato situace otevře oči. Nebudeme tak bohorovně zatápět tak cennou surovinu, jako je koksovatelné uhlí z Karviné. Až tu budeme mít poslední fabriku na výrobu oceli, budeme rádi, že někde toto uhlí ještě najdeme.“ Tím přímo čelil pirátské poslankyni Lence Martinkové, která prosazovala rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů. Vondráček nepopíral smysl energetické diverzifikace, odmítal však ideologicky podbarvené urgování přechodu na OZE v čase, kdy geopolitická situace vyžaduje pragmatismus nad ideologií.

Slovensko: pragmatické vztahy místo diplomatické izolace

Druhá zásadní část debaty se točila kolem obnovy česko-slovenských mezivládních konzultací, přerušených Fialovou vládou v roce 2022 kvůli Ficově proruské politice. Ondřej Havel z TOP 09 trval na tom, že obnovení těchto vztahů legitimizuje Ficovu politiku vůči Rusku a EU, a označil to za ideovou promiskuitu. Vondráček tento pohled odmítl jako paternalistický.

„My nejsme starší bratři Slovenska, abychom je mistrovali. Je naprosto legitimní, že Slováci si vybrali svoji vládu a ta vláda má svoji zahraniční politiku,“ řekl. Zároveň zdůraznil, že Slovensko je v odlišné situaci právě proto, že ropovodem Družba přes Ukrajinu mu paliva neproudí – a právě koordinace v energetické oblasti a společný tlak na Brusel jsou konkrétním výstupem, který od zítřejšího zasedání obou vlád očekává. „Věřím, že můžeme společně tlačit na Evropskou unii, aby si kladla podmínky, pokud nějaké peníze posílá – třeba to, že bude fungovat ropovod Družba, nebo si rozmyslela některé své šílené zelené plány, kterými chce dál zdražovat lidem život,“ řekl.

Vondráček také připomněl, co zaznělo při jeho vlastní meziparlamentní návštěvě Slovenska v předchozím volebním období: slovenská strana tehdy říkala, že je ráda, že někdo přijel – protože mezinárodní izolace, do které se dostala vinou politiky Fialovy vlády, nevedla k žádné pozitivní změně slovenského postoje, ale jen k vyloučení Česka z přímého dialogu. „Donald Trump se setkal s Robertem Ficem, s Petrem Fialou se nepotkal. Ta izolace nikomu nepomohla,“ konstatoval.

Celkový dojem: věcnost v čase emocí

Libor Vondráček v pořadu 360° opět potvrdil svůj charakteristický přístup: odmítání populistických reflexů, důraz na konkrétní čísla a historické srovnání a schopnost udržet věcnou argumentaci i v emotivní debatě. Tam, kde opozice volala po okamžitých zásazích, přicházel s podmínkami a kontextem. Tam, kde jiní viděli v obnově slovenských vztahů kapitulaci před Ficem, argumentoval pragmatickou výhodou přímého dialogu. Výsledkem bylo vystoupení politika, který ví, proč říká ne levným řešením – a zároveň umí jasně říct, co místo nich nabízí.