Článek ukazuje, že duševní pohoda učitelů v ČR je stále častěji tématem, ale data ukazují problémy: TALIS 2024 uvádí, že 35 % učitelů pociťuje stres v práci, 29 % to zasahuje do rodinného a osobního života a 17 % uvádí dopad na tělesné zdraví, přičemž až pětina mladých učitelů zvažuje opuštění profese během pěti let a ti, kdo stres vnímají, mají vyšší pravděpodobnost odchodu. Na druhou stranu se prosazují pozitivní změny, včetně ukotvení školních psychologů a speciálních pedagogů v novele školského zákona a zavedení podpůrných pozic provázejících učitelů spolu s rámcem KRAAU pro budoucí absolventy. Klíčovým zjištěním je, že klima mezi kolegy a vedení školy jsou silnějšími prediktory vyhoření než samostatná lokalita, a proto je třeba zaměřit snahy na posílení podpory vedení, digitalizaci a sdílení dobré praxe, což má napomoci udržet duševní pohodu pedagogů i jejich zapojení do výuky.
Wellbeing pedagogů je v českém školství stále častěji skloňovaným pojmem a některé systémové změny, které by měly učitelům pomoci, již vstoupily v platnost. Přesto je třeba o duševní pohodu pedagogických pracovníků pečovat kontinuálně a hledat další cesty podpory. Učitelé totiž budou v blízké budoucnosti čelit množství změn, a právě udržení zdravé rovnováhy mezi prací a osobním životem pro ně bude klíčové.
Wellbeing, tedy duševní pohoda, je všeobjímající termín pro stav, kdy můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální i duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život. Aktivní péče o wellbeing je vlastně formou sebepéče. Mnoho hodin denně trávíme v zaměstnání, a tak je zásadní, abychom i tam měli prostor k odpočinku a reflexi.
V učitelské profesi je péče o wellbeing zvlášť důležitá. Pedagogové jsou denně vystaveni emočně náročným situacím, musí reagovat na různorodé potřeby žáků a často při tom zanedbávají vlastní duševní pohodu. Nejedná se však o koncept, při němž potřeby žáků ustupují do pozadí. Naopak platí, že učitelé, kteří aktivně pečují o své duševní zdraví, jsou lépe připraveni kvalitně vyučovat a citlivě reagovat na potřeby svých žáků.
“Při péči o wellbeing učitelů neustupují potřeby žáků do pozadí. Naopak platí, že učitelé, kteří aktivně pečují o své duševní zdraví, jsou lépe připraveni kvalitně vyučovat a citlivě reagovat na potřeby svých žáků.”
Nadcházející změny přinesou další tlak
Psychologický pocit bezpečí v zaměstnání a podpora zdraví (včetně toho psychického) pomáhá člověku být výkonnější. Vlastní pozitivní přístup k podpoře osobního wellbeingu je navíc vzorem pro žáky a žákyně, kterým mohou učitelé pomoci naučit se o svou duševní pohodu celoživotně pečovat. „Wellbeing je zásadní nejen pro samotné učitele, ale pro to, aby mohli učit, jak nejlépe umí,“ říkají autorky rakouského výzkumu o tom, co mohou učitelé učinit pro svou duševní pohodu. Vítěz Global Teacher Prize CZ 2023 Roman Göttlicher v rozhovoru pro EDUin podotýká: „K učení je zásadní mít čistou hlavu. Když jsem sám vyčerpaný, doléhá to na kvalitu hodiny a na samotné děti. Jak po nich můžu chtít, aby si stanovily priority, odpočívaly a všechno vnímaly, když to sám nedělám?“
Aktivní péče o wellbeing však není vždy jednoduchá. Rakouský výzkum ukázal, že k pozitivním změnám v přístupu k wellbeingu dochází především u těch učitelů, kteří věří ve svou schopnost ovlivnit věci ve svém životě a cítí, že mají kontrolu nad tím, co se děje v jejich osobní i profesní sféře.
Göttlicher se věnuje prevenci v oblasti duševního zdraví studentů i pedagogů dlouhodobě. Na Letní škole GTP 2025 představil pedagogům přístup, jímž mohou vědomě rozvíjet svůj wellbeing – takzvanou terapii přijetí a odhodlání (ACT): „Západní kultura nám vštípila představu, že je normální necítit bolest, nebýt smutný, nevnímat negativní emoce, a když to přijde, chceme se toho co nejrychleji zbavit, abychom se dostali zpět do ‚normálu‘. Cílem ale není mít pouze pozitivní emoce, ale vnímat všechny emoce, co se v nás odehrávají, včetně tělesných pocitů. ACT se nesnaží měnit emoce ani jejich obsah, ale pracuje se vztahem k sobě, k myšlenkám, posiluje rezilienci či psychologickou pružnost. Předpokladem je všímavost k tomu, co se se mnou děje – záměrné věnování pozornosti bez posuzování, být si vědom sám sebe, svého okolí, přítomného okamžiku,“ vysvětlil během workshopu s téměř terapeutickým charakterem, během kterého učitelé pojmenovávali své obavy z udržení si motivace či překážky v podobě takzvaného syndromu podvodníka nebo pocitů přehlcení.
Jak ukazují data, ne všem učitelům se v péči o duševní zdraví daří. Britský Teacher Wellbeing Index 2025 identifikoval nejhorší hodnoty učitelské duševní pohody od začátku svého měření v roce 2019 – tedy horší než během pandemie covidu-19. Národní zpráva TALIS 2024 popisuje rozporuplný obraz: české učitele sice baví obsah jejich práce – radost z učení a nadšení pro výuku jsou mezi nimi velmi rozšířené a stabilní –, avšak stres v práci pociťuje „docela“ či „do velké míry“ 35 % z nich. To je sice o 8 procentních bodů méně než průměr EU (43 %), přesto jde o každého třetího pedagoga. Negativní dopad práce na duševní zdraví uvádí čtvrtina českých učitelů, což je srovnatelné s průměrem zemí EU. Negativní vliv práce na tělesné zdraví pociťuje „docela“ či „do velké míry“ 17 % učitelů. Od posledního šetření TALIS v roce 2018 se situace v tomto ohledu v Česku nijak nezměnila.
“Národní zpráva TALIS 2024: České učitele baví obsah jejich práce, avšak stres v práci pociťuje „docela“ či „do velké míry“ 35 % z nich.”
Ze zprávy vyplynula taktéž znepokojivá data týkající se sebedůvěry učitelů. Při pohledu na míru sebedůvěry ve výuce, v řízení třídy a v oblasti motivace a zapojování žáků do výuky patříme k zemím s nejnižší mírou sebedůvěry učitelů vůbec. Největší rezervy pedagogové pociťují ve schopnosti motivovat žáky, kteří nemají zájem o aktivitu ve výuce. Výrazný prostor pro zlepšení nabízí rovněž oblast růstového myšlení učitelů, neboť Česko patří mezi státy, kde růstové myšlení zastává jeden z nejmenších podílů učitelů.
Pohoda a spokojenost učitelů přitom nejen ovlivňují jejich pozitivní přístup k inovacím včetně změny myšlení, ale mají velký vliv na efektivní fungování v pracovním prostředí. Nízká úroveň této duševní pohody se podle národní zprávy může projevovat vyšší mírou odchodů z profese, nižším výkonem, častější absencí nebo sníženou kvalitou výuky. Naopak učitelé, kteří se v práci cítí dobře, obvykle vykazují vyšší sebedůvěru ve své profesní schopnosti, větší spokojenost s prací, silnější motivaci a větší ochotu setrvat v profesi. Odchod v horizontu následujících pěti let zvažuje až pětina mladých učitelů do 30 let, ve věku nad 30 let je to každý desátý učitel. U učitelů, kteří „docela“ nebo „do velké míry“ v práci pociťují stres, existuje 1,77× vyšší pravděpodobnost, že profesi do pěti let opustí.
Klima ve škole rozhoduje více než lokalita
Detailnější pohled do problematiky nabízí průzkum výzkumné organizace Anreva, která zkoumala duševní pohodu a wellbeing pedagogických pracovníků v Ústeckém kraji, který má vysoký podíl nerovností ve vzdělávání a žáků z nepříznivého socioekonomického zázemí. Výzkum mezi čtyřmi tisíci pedagogy ukázal, že přes 11 % učitelů vykazuje známky vyhoření a střední až těžké příznaky úzkosti má 15,1 % z nich.
Přibližně každý čtvrtý místní pedagog (27,4 %) má nízký wellbeing a/nebo je ohrožen syndromem vyhoření (27,7 %), a to zejména na základních školách a gymnáziích. U 29 % pracovníků škol profesní tlak negativně zasahuje do jejich rodinného a osobního života.
Klíčovým zjištěním je, že klima mezi kolegy a způsob řízení školy jsou nejsilnějšími prediktory vyhoření a deprese u pedagogů. Nedostatečná podpora od vedení a negativní atmosféra dramaticky zvyšují riziko. Stres přidává i komunikace s rodiči, zejména tam, kde je zájem o školu nízký, a administrativní zátěž, kterou popisuje jako zatěžující třetina respondentů.
Zajímavé pak je, že výzkum neprokázal zhoršený wellbeing učitelů ve vyloučených lokalitách oproti ostatním školám – prostředí školy a kvalita vztahů v ní tedy hrají větší roli než socioekonomické zázemí žáků. Bez ohledu na lokalitu však pouze necelá polovina pedagogů pociťuje motivaci školy ke vzdělávání v oblasti psychohygieny. Kraj chce na základě těchto výsledků posílit podporu ředitelů, rozšířit digitalizaci (a tudíž snížit administrativní zátěž) a sdílení dobré praxe mezi školami.
I další výzkumy potvrzují psychické zatížení pedagogů. Studie psychiatrů v roce 2018 ukázala, že nadpoloviční většina učitelů základních škol považuje svou práci za zdroj dlouhodobého stresu. Výzkumníci z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy zjistili, že se v dlouhodobém stresu cítí 60 % vyučujících a pětina z nich zažívá střední až závažné projevy vyhoření. V roce 2024 institut SYRI publikoval data, podle nichž trpí pětina učitelů fyzickým vyčerpáním.
Pozitivní posun v podpůrných pozicích či přípravě studentů učitelství
Přesto se zdá, že se blýská na lepší časy. Důležitým krokem bylo ukotvení odborných podpůrných pozic, zejména školních psychologů a speciálních pedagogů, v novele školského zákona z poloviny loňského roku. Z jejich práce ve školních poradenských pracovištích benefitují nejen žáci, ale i učitelé, asistenti pedagoga a nepedagogičtí pracovníci.
Další pozitivní změnou platnou od ledna tohoto roku je systémová podpora pozic takzvaných provázejících učitelů, metodických mentorů studentů učitelství. Ti přitom mohou pro rozvoj wellbeingu svých svěřenců pracovat s oblastí Profesní sebepojetí, rozvoj, etika a duševní zdraví Kompetenčního rámce absolventa a absolventky učitelství (KRAAU). Příprava učitelů se tak v současné době razantně proměňuje. Kompetenční rámec budoucím učitelům nyní dává jistotu v tom, jaké znalosti, dovednosti a postoje se od nich na konci studia očekávají, a jaké jsou jejich slabé a silné stránky. V neposlední řadě by měl rámec přispět i k wellbeingu provázejících učitelů, pod jejichž vedením studenti realizují své praxe, protože i jim bude ukazovat, na jaké oblasti se s nimi mají zaměřit.
“Pozitivní přínos pro wellbeing učitelů může přinést zákonné ukotvení odborných podpůrných pozic – školních psychologů a speciálních pedagogů – systémová podpora provázejících pedagogů i zavedení kariérního řádu.”
Na wellbeing se soustředí také skupina organizací a platforem Partnerství pro vzdělávání 2030+, a to v rámci naplňování Strategie 2030+. Ta si kromě jiného klade za cíl, že „do systému profesní podpory bude systematicky zařazována podpora zvládání zátěže, jejíž součástí bude práce školních psychologů, vzdělávací aktivity rozvíjející dovednosti zvládání konfliktních a stresových situací, self-management a time-management, možnost využít služeb kouče či supervize a možnost poskytovat dostatečné volno na rekondici a další sebevzdělávání“.
Zavedení kariérního řádu by pedagogům mohlo, podobně jako u studentů KRAAU, pomoci mapovat jejich rozvoj a postup v učitelské profesi. Zmírnilo by to pocit nedoceněnosti nejen v oblasti odměňování, ale i v profesním uznání. Kariérní řád by učitele více motivoval k dalšímu vzdělávání, například právě v oblastech péče o wellbeing nebo technik zvládání stresu. Zároveň, podobně jako v systému provázejících učitelů, by i již aktivně pracující učitelé mohli těžit z mentoringu, jakéhosi buddy systému v prostředí konkrétní školy – mít někoho, s kým mohou sdílet radosti i starosti a vyměňovat si zkušenosti.
Výraznou podporu by mohli nabídnout i zřizovatelé škol. Od ledna tohoto roku na ně stát převedl financování ostatních neinvestičních výdajů (ONIV) – i když podle vyjádření ministra Plagy není jisté, zda to tak zůstane –, do nichž spadá i další vzdělávání učitelů. Zřizovatelé by tak mohli aktivně podporovat účast pedagogů na školeních zaměřených na wellbeing, financovat pravidelná supervizní setkání pedagogů a vedení škol, umožnit práci s externím pedagogickým konzultantem, který školu provází při jejím rozvoji, či podpořit vzájemné hospitace učitelů na jiných školách.
Die Informationen sind nur für Journalisten verfügbar, die bei Press.News registriert sind. Es handelt sich um kostenpflichtige Informationen von D & B, die Journalisten hier kostenlos erhalten.
