Softbalisté na Světových hrách vybojovali šesté místo mezi nejlepšími
V základní skupině nestačil národní tým na Argentinu, Japonsko a Venezuelu. Poté ale zvládl semifinále o 5.–8. místo se Singapurem, což mu zajistilo zápas o pátou příčku. Přestože závěrečné utkání Češi prohráli 0:3 s Argentinou, hodnotil Holobrádek vystoupení svého týmu na Světových hrách pozitivně. „Jsme v pozici, kdy se silnými týmy hrajeme vyrovnaně, ale zatím je těžké je porážet. Podle mě jsme ale předvedli dobrý výkon. Šesté místo byl cíl, který jsme si dali, a jsme rádi, že jsme ho splnili.“
Parta je podle něj skvělá. „Jsme malý sport a hráčů není tolik, takže se vesměs známe. Všichni hrajeme ligu v Česku, minimálně na jaře a na podzim. Zároveň spolu hrajeme od juniorských reprezentací, vyrůstali jsme spolu. Je to super.“
Začátek turnaje komplikovaly zpožděné lety i ztracená výstroj. Část týmu dorazila po dvou a půl měsících z Ameriky na poslední chvíli, takže místo plánovaného volného dne přišlo shánění chybějících věcí. „Do toho počasí, které bylo pro nás jako venkovní sport hodně extrémní. Nebylo to jednoduché, ale zvládli jsme to,“ dodává.
Češi vyhráli třináct z celkových sedmnácti evropských šampionátů, přesto na světovou špičku zatím ztrácí. „Hlavní rozdíl je v mezinárodním srovnání. V Evropě pro nás moc konkurence není. Pomáhá nám, že část hráčů jezdí v létě do Ameriky hrát tamní soutěže, kde potkáváme nejlepší hráče světa, a ty zkušenosti si pak přenášíme i do reprezentace. To je možná cesta, jak se můžeme světové špičce přiblížit,“ vysvětluje naše jednička na kopci.
Reprezentační příprava probíhá hlavně na zimních kempech a v létě před vrcholy sezony, která začíná v dubnu a končí na přelomu září a října. „Poslední dobou zveme na kempy i zahraniční hráče, abychom vylepšili přípravu. Já jsem ale většinu léta strávil v Americe, takže jsem se přípravy tolik nezúčastnil, ale kluci, co zůstali v Česku, trénovali spolu.“
Šampion největšího turnaje
Právě v Severní Americe se hraje i slavný turnaj ISC World Tournament, který má mezi softbalisty pověst neoficiálního mistrovství světa. Většinou se koná v srpnu, ale letos byl kvůli Světovým hrám posunut. „Sejde se tam kolem čtyřiceti týmů, tedy asi dvě stě hráčů z celého světa. Předchází tomu osm víkendových turnajů, na kterých se kvalifikujete, abyste se dostali do finálového turnaje v srpnu. Proto tam člověk tráví skoro celé léto. Pro spoustu hráčů je to úplný vrchol, to nejvíc, co jde v softballe vyhrát.“
A Michal Holobrádek právě tento nejprestižnější softballový podnik loni vyhrál. „Byl jsem první Čech, kterému se to kdy povedlo. Předtím to dokázal vyhrát snad jen jeden Dán asi před deseti lety. Upřímně by mě nenapadlo, že to někdo z nás dokáže,“ usmívá se a dodává: „Je to splněný sen!“
Softball je amatérský sport, ale v zámoří je na úplně jiné úrovni. „Týmy mají sponzory, kteří platí zázemí, pomáhají hráčům dostat se do Ameriky a strávit tam léto. Je to hodně o kontaktech a o tom, jak se vám daří v sezonách. Musíte se dostat do hledáčku týmů.“
ISC turnaj měl letos už svůj 79. ročník. Zpočátku se pořadatelství střídalo mezi Kanadou a USA, ale poslední roky záleží na tom, kdo o pořádání zažádá. Turnaje se však konají stále po celé Severní Americe. „Často se říká, že je ho těžší vyhrát než mistrovství světa. Kanada má třeba 150 hráčů, kteří by mohli hrát za reprezentaci, takže týmy tam bývají ještě silnější než ty národní.“
Softball je čistě amatérský sport, a tak i Michal pracuje mimo hřiště. „Jsem programátor v bance v oddělení risk managementu. Vyvíjím software, který vyhodnocuje třeba žádosti o hypotéky, jestli ji daný člověk dostane za určitou sazbu, nebo ne.“
K softballu se přitom dostal náhodou. „Na základce se otevřel kroužek a já se přihlásil kvůli staršímu bráchovi, který byl shodou okolností nadhazovač, a já byl ten, který mu to chytal. Pak jsme si role vyměnili, během jedné zimy jsem ho po třech letech dohnal a on řekl, že už to dělat nebude a nechal to na mně.“
