Bubník žije sportem odmala. V 50. letech reprezentoval Československo v krasobruslení, a přestože mu tehdejší režim nedovolil vycestovat na Západ, zůstal dechberoucím kreacím na ledě věrný po celý život. Byl šéfem několika mistrovství Evropy a světa, a přispěl i k tomu, že se evropský šampionát v roce 2017 uskutečnil v Ostravě.
V různých funkcích působil na jedenácterých zimních olympijských hrách, od Innsbrucku 1976 až po Soči 2014. Mezinárodní bruslařská unie (ISU) jej jmenovala čestným členem a v roce 2007 mu Mezinárodní olympijský výbor udělil nejvyšší možné vyznamenání – Olympijský řád. O dva roky později obdržel také Cenu za boj proti dopingu.
Právě boj za čistý sport a etiku je jeho celoživotním posláním. Jako právník a sportovní arbitr se výrazně podílel na řadě zásadních kauz. Známý je případ německé rychlobruslařky a devítinásobné olympijské medailistky Claudie Pechsteinové, kterou Bubník žaloval za krevní doping jménem Mezinárodní bruslařské unie v první dopingové kauze založené na nepřímých důkazech. Proces trval deset let, zahrnoval čtyři různé jurisdikce a potvrdil průlomové postavení nepřímých důkazů v právu sportovní arbitráže.
Ten vůbec nejznámější skandál, u něhož Gerhardt kdy byl, se však stal v Lillehammeru 1994. Tehdy se v předposlední den Her jen v USA dívalo sto milionů diváků na dosud nejsledovanější olympijskou soutěž v historii. Volnou jízdu začínala krasobruslařka Tonya Hardingová, nad níž se vznášelo podezření z pokusu o zmrzačení své největší soupeřky Nancy Kerriganové. Po neúspěšném pokusu o trojitý axel zastavila a s pláčem přijela ke dvojici vrchních rozhodčích. Něco jim vysvětlovala a přehodila nohu přes mantinel, aby ukázala závadu na své pravé brusli – přetrženou tkaničku. Jedním z oněch dvou sudích byl právě Gerhardt Bubník a pořízená fotografie, kdy se zkoumavě skláněl nad jejím nártem, obletěla svět a dodnes jde o jednu z nejslavnějších momentek olympijské historie.
Bubník patří také k těm, kdo kritizovali nedostatečné sankce vůči ruskému sportu za rozsáhlý dopingový systém. Z pozice člena Rozhodčí komise Českého olympijského výboru (2000–2012) a arbitra mezinárodního sportovního soudu CAS v Lausanne se dlouhodobě zasazuje o přísnější pravidla a férový přístup. V právním světě si tak vysloužil pověst nekompromisního obhájce etiky.
Jedinečný filantrop
Sport není pro něj jen profesí, ale celoživotní vášní. Stále se věnuje golfu, jízdě na kole nebo lyžování. „Vloni jsem kvůli covidu po šedesáti letech nestál na sjezdovce. Snad to letos doženu,“ řekl před čtyřmi lety v jednom z rozhovorů se svou typickou vervou.
Za svou práci získal řadu ocenění i v právnické oblasti, mimo jiné Zlatý odznak České advokátní komory a členství v Právnické síni slávy. Letos k nim přibyla Medaile za zásluhy o advokacii, kterou mu ČAK slavnostně udělila právě při příležitosti k jeho devadesátých narozenin.
Bubníkův právnický příběh je přitom stejně impozantní jako ten sportovní. Po absolutoriu Právnické fakulty Univerzity Karlovy se stal prvním Čechoslovákem, který byl přijat a absolvoval prestižní Harvard Law School, kde v roce 1969 získal titul LL.M. Navíc jeho diplomovou práci v oblasti mezinárodního soukromého práva ocenili prestižní Adison Brownovou cenou. Tento akademický milník mu otevřel cestu k mezinárodní právní praxi, specializoval se zejména na obchodní právo, arbitráže, a právě sportovní právo, přičemž působil jako rozhodčí v Lausanne, Paříži, Vídni, Curychu i Praze.
Své zkušenosti shrnul ve vzpomínkové knize Život mezi paragrafy. Vedle poskytování právních služeb se Gerhardt aktivně věnuje filantropii, podpoře mladých sportovců i studentů a především pravidelně pomáhá České olympijské nadaci.
Gerhardt Bubník je zkrátka renesanční osobnost – sportovec, rozhodčí, světově uznávaný právník a humanista, který zanechal nesmazatelnou stopu nejen v českém, ale i světovém sportu a právu. K jeho životnímu jubileu mu tak po zásluze náleží uznání a vděk celého sportovní i právnického odvětví.
