Stoletá relikvie! Národní muzeum získalo československý fotbalový dres z olympiády v Paříži 1924
Otevřela krabici a z ní opatrně vyndala v bílých rukavicích v papíru zabalený starý červenobílý pruhovaný dres s českou vlajkou. Lucie Swierczeková z oddělení archivu tělesné výchovy a sportu Národního muzea držela v rukách století starý fotbalový trikot.
V tomto dresu nastoupil ke dvěma utkáním na olympijských hrách v Paříži 1924 československý fotbalista Paul Mahrer. Krásně dochovaný dres přivezli ze Spojených států amerických do Prahy potomci tohoto olympionika a cennou relikvii zapůjčili Národnímu muzeu na plánovanou výstavu Olympijské příběhy.
„Výstava je plánována na říjen a nebude zaměřena pouze na o olympijské hry v Paříži 1924 a na ty letošní. Bude vyprávět i další příběhy z české a československé olympijské historie. Dres bude nejstarším kusem oblečení na výstavě, jelikož ve sbírkách žádný starší nemáme. Chystáme ale návštěvníkům ukázat i další historické předměty, které jsme ještě nikdy nevystavovali,“ prozradila kurátorka Swierczeková.
Do Prahy přivezli dres vnuci Paula Mahrera Alec a Thomas, kteří vzpomínali v budově Národního muzea na svého dědu fotbalistu, ale i babičku, která právě reprezentační trikot pečlivě uschovávala včetně dalších předmětů z pozůstalosti svého muže. Potomkům tak zůstal originální účastnický olympijský diplom z Paříže 1924 podepsaný Pierem de Coubertinem či podepsané vlaječky klubů s nejslavnějšími hráči první poloviny 20. století.
Mahrer se narodil v roce 1900 a velkou část kariéry spojil s fotbalovým týmem Teplic a později klubem pražských Němců DFC Prag. Díky skvělým výkonům se jako záložník probojoval do sestavy československého reprezentačního týmu pro olympijské hry v Paříži 1924.
Čechoslováci na olympiádě vyhráli první zápas s Tureckem 5:2, ale následně prohráli se Švýcarskem 0:1 a obsadili konečné 9. místo. Mahrer se o dva roky později odstěhoval do USA, ale v roce 1932 se vrátil zpět do vlasti, kde setrval i v době 2. světové války. Jako osoba židovského původu byl perzekuován a v roce 1943 internován v terezínském ghettu, v němž byl jedním z tvůrců legendární Terezínské fotbalové ligy.
Po válce emigroval do USA, kde žil se svou manželkou Betty a dvěma syny Alecem a Thomasem. Československo navštívil v letech 1966 a 1968 a setkal se tu se svými bývalými spoluhráči i soupeři jako byl jeho velký přítel slavný brankář František Plánička. „Jsem nadšený a hrdý, že se dědův dres po tolika letech vrátil zpátky do Čech a díky výstavě se tak pomyslný kruh uzavře,“ dodal Alec Mahrer.
