Drahota, anebo dokonce nicota?

Ačkoliv rozhodně nepatřím mezi příznivce Putinova režimu, začíná být nad slunce jasné, že při absenci alternativy nás skutečně možná správná, ale stále jen pouhá morální převaha a ideologie nezahřeje. Cena plynu na burze neustále roste a hranice 200 eur za MWh není daleko.

Začátek sklizně obilovin a olejnin byl na mnoha místech poznamenán proměnlivým počasím s přívalovými dešti, což bude pravděpodobně znamenat dodatečné náklady na dosoušení zrna, aby dosáhlo optimální úrovně vlhkosti vhodné ke skladování. Zemědělec si tak po žních bude dost možná připadat jako ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“ František Koudelka u okénka mzdové účetní: „Máte tu nějaké srážky. Vysušení, odbahnění – tomu nerozumím. Celkově to tedy dělá 5,50.“

Už vůbec si nedokážu představit, co bude, když plyn nebude vůbec. U klasické polní výroby nicméně problém s plynem nekončí. Do obrovských problémů se už dávno dostali chovatelé prasat a drůbeže, kteří se navíc minulý týden dozvěděli, že kompenzací vyšších nákladů na energie se na rozdíl od kolegů ze sousedního Německa nedočkají. Mnohem hlubší vrásky na čele jim nicméně dělá potenciální trvalé zavření kohoutků, které by neznamenalo jen „studený odchov“, ale také nucenou hladovku pro miliony zvířat, pro než by bez plynu nebylo možné zajistit krmné směsi.

A teď, babo, raď, chtělo by se říci. Funkční období spolkové kancléřky Angely Merkelové skončilo již v prosinci loňského roku a její nástupce se zatím nezdá být státníkem, který by z jejího stínu dokázal vystoupit. A to včetně případné solidarity vůči „17. spolkové zemi“, tedy Česku, zvlášť v době, kdy má Německo vlastních starostí až nad hlavu.

Nezbývá než věřit, že zásobníky jsou naplněné až k prasknutí a vláda má na „nicotu“ lepší recept, než ze kterého zatím vařila v případě drahoty. Hlavně aby bylo na čem vařit.