Návrh rozpočtu 2026 krátí příspěvek NP Šumava o 40 % a KRNAP o 25 %

Předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka opakuje, že chce „chránit naši krajinu“. Realita je opačná: místo posílení ochrany přírody přichází oslabení institucí, které ji v Česku reálně zajišťují. Pokud někdo začne své působení na Ministerstvu životního prostředí škrtáním národních parků, nejde o ochranu krajiny, ale o její systematické rozkládání.

„Přesunout důraz na ochranu přírody – méně se snažit bojovat s klimatem a více chránit naši krajinu,“ to jsou slova Petra Macinky, pronesená při přebírání Ministerstva životního prostředí v lednu 2026. Návrh státního rozpočtu zcela v rozporu s těmito sliby počítá se zásadními škrty ve státním příspěvku pro dva naše národní parky. Šumava má přijít o více než 40 % finančních zdrojů ze státního rozpočtu a Krkonoše o čtvrtinu.. „Příspěvky nebudou stačit ani na platy zaměstnanců, což je zcela evidentní tlak na jejich propouštění. V národních parcích lidé pracují na ochraně toho nejcennějšího, co v české přírodě ještě máme a starají se také o návštěvníky, kteří národní parky rádi a hojně navštěvují,“ říká spolupředsedkyně Zelených Gabriela Svárovská. Tyto škrty nejsou technický detail ani účetní opatření. Jsou součástí politického směru, který dlouhodobě prosazuje deregulaci, oslabování veřejných institucí a podřizování veřejného zájmu krátkodobému zisku. Ochrana přírody je přitom jednou z oblastí, kde se rozklad státu projeví nejrychleji – a nejbolestněji.

Národní parky dlouhodobě doplácejí, na nedostatek strážců přírody, nemají předem zajištěné financování, desítky procent jejich rozpočtu je závislých na úspěšnosti projektových žádostí a další velmi významnou část jejich rozpočtu tvoří příjmy z prodeje dřeva. „Ty ale mají naopak logicky klesat. Národní parky nejsou komerční lesní závody a jejich cílem, jak říká i zákon, je postupně přivádět lesy k přírodě blízkému stavu a úplně v nich přestat zasahovat,“ upozorňuje spolupředseda Zelených Matěj Pomahač.

Správy národních parků nezajišťují jen turistické stezky a informační centra. Jejich zaměstnanci v terénu monitorují stav lesů, vodního režimu, chráněných druhů i invazních organismů, podílejí se na prevenci požárů a pomáhají řešit konflikty mezi ochranou přírody a hospodařením v krajině. Pokud stát tyto kapacity omezí bude to reálné oslabení ochrany území, které má být nejpřísněji chráněné v celé republice.

Pokud národní parky nyní Macinka, Turek a Červený donutí propouštět, pocítí to především místní obyvatelé a návštěvníci parků. Správy NP budou muset rozhodnout, co z dosavadní práce už dělat nebudou – protože na to nebudou mít kapacity. Povinnosti, které jim ukládají zákony, nemohou přestat plnit, a tak pravděpodobně dojde na činnosti, které vyplývají z jejich zřizovacích předpisů, ale nejde o povinnosti ze zákona. Kvůli Macinkovi se tedy připravme na zhoršení kvality turistických cest, informací v terénu, zavřená informační centra, rozlučme se s populárními vzdělávacími programy a exkurzemi. „A to vše kvůli škrtům, které neušetří ani na půl kilometru dálnice,“ dodává Gabriela Svárovská. Macinkovy škrty navíc nepřinášejí žádnou smysluplnou úsporu. Jde o politické rozhodnutí, které říká, že na ochranu nejcennější přírody v Česku „nejsou peníze“, zatímco na betonování krajiny, další dálniční projekty a developerské záměry se prostředky najdou. To není odpovědné hospodaření – to je přenastavení priorit proti veřejnému zájmu. Národní parky jsou přitom důležitou veřejnou službou, která chrání zdravé prostředí pro všechny.

“Vyzýváme ministra životního prostředí Petra Macinku, aby okamžitě zastavil plánované škrty a prosadil stabilní dlouhodobé financování národních parků ze státního rozpočtu. Národní parky nemohou být závislé na projektových výzvách ani na výnosech z prodeje dřeva – stát má povinnost zajistit jejich fungování jako základní infrastruktury ochrany přírody,” dodává Svárovská.

Ochrana přírody je každodenní práce lidí v terénu a institucí, které potřebují stabilní podporu státu. Motoristé místo ochrany krajiny předvádějí pravý opak: oslabují národní parky, rozkládají systém ochrany přírody a hazardují s tím nejcennějším, co v české krajině ještě máme.