Krach českého recyklačního projektu potvrzuje ekonomickou neudržitelnost chemické recyklace
Insolvence společnosti LOGeco, vyvíjející technologii chemické recyklace, potvrzuje ekonomickou neudržitelnost těchto postupů, které jsou energeticky náročné a často vedou spíše k výrobě problematických paliv než k opravdovému recyklování plastů. Organizace Arnika varuje, že chemická recyklace oddaluje nutné kroky ke snížení produkce odpadů a může vést k závislosti na plastových a fosilních materiálech, přičemž v ČR dosud žádný projekt chemické recyklace nefunguje stabilně v komerčním provozu. Systémový problém vyžaduje změnu přístupu směrem k prevenci vzniku odpadů a podpoře skutečné cirkulární ekonomiky.
Insolvence společnosti LOGeco, která vyvíjela technologii pro chemickou recyklaci odpadů, představuje další důkaz ekonomické neudržitelnosti této skupiny technologií. Případ demonstruje, jak se v sektoru odpadového hospodářství opakovaně střetává realita s nerealistickými obchodními sliby.
Projekty označované jako chemická recyklace se v praxi ukazují jako energeticky náročné a ekonomicky neudržitelné bez masivní finanční podpory. Místo skutečného návratu materiálů do oběhu často vedou pouze k drahé produkci paliv pochybné kvality a složení. O insolvenci společnosti LOGeco informovaly Hospodářské noviny.
Organizace Arnika dlouhodobě upozorňuje, že takzvaná chemická recyklace není zázračným řešením současné plastové či odpadové krize, jak se ji snaží prezentovat průmyslová lobby, ale spíše nebezpečnou slepou uličkou. Tato technologie, zahrnující procesy jako pyrolýza, zplyňování nebo depolymerizace, ve skutečnosti jen oddaluje nezbytné kroky k omezení produkce odpadů a místo skutečného uzavření cyklu materiálu často vede pouze k výrobě paliv, která se následně spálí. Arnika varuje, že podpora těchto zařízení může vést k uzamčení společnosti v závislosti na plastech a fosilních palivech na další desetiletí, aniž by se řešily skutečné příčiny nadměrné produkce plastů a odpadů. Podrobné stanovisko k této problematice vydala Arnika například v tiskové zprávě "Chemická recyklace? Arnika varuje před slepou uličkou v řešení plastové krize" na začátku roku 2025.
V České republice se již řada projektů chemické recyklace ukázala jako nerealizovatelná nebo riziková, což dokládají konkrétní kauzy sledované Arnikou. Příkladem je záměr výstavby pyrolýzní jednotky v Chomutově, kde byl proces posuzování vlivů na životní prostředí ukončen poté, co oznamovatel nedokázal opakovaně odstranit nedostatky v dokumentaci. Podobně dopadla snaha o vybudování depolymerizační linky v Králově Dvoře, kde investor pod tlakem veřejnosti a po kritice odborníků svůj záměr stáhl, a to dokonce dvakrát. Problémy provázejí i již stojící zařízení stejného provozovatele ve Dvorcích na Bruntálsku, které narazilo na rozpor s územním plánem a nebylo dosud uvedeno do plného komerčního provozu.
Zavádějící terminologie a skutečné výstupy
Termíny jako „pokročilá” či „ekologická” recyklace často maskují, že jde ve skutečnosti o minimálně desítky let známé termochemické procesy (např. pyrolýzu, zplyňování či depolymerizaci), při nichž se obvykle plast rozkládá na kapalné, plynné a pevné produkty obsahující až tisíce různých sloučenin. Tyto výstupy nejsou hotovým recyklátem; jejich využití jako surovin pro výrobu nových plastů vyžaduje dodatečné, energeticky a materiálově náročné čištění a upgradaci, a proto jsou v praxi často spalovány nebo používány jako paliva. Celkově se tedy jedná spíše o komplikovaný a drahý proces, který podobně jako spalování odpadů nevede k návratu materiálů do oběhu, ale k jejich energetickému využívání.
Alarmující je také absence důvěryhodných dat o dopadech těchto technologií na životní prostředí a zdraví obyvatel. Dostatečně zmapovány nejsou emise toxických sloučenin do ovzduší ani nebezpečné látky přítomné v samotných produktech chemické recyklace, které by se čistě teoreticky mohly stát součástí nových výrobků z plastů. Řada technologií, včetně těch, které byly v České republice předmětem investic, neprošla důkladným procesem posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Tato netransparentnost je obzvláště problematická, protože výstupy z těchto zařízení mohou obsahovat i karcinogenní a jinak zdraví škodlivé látky.
České republika se stala laboratoří pro neúspěšné experimenty. V uplynulých letech byly v Česku oznámeny přípravné práce na více než třiceti zařízeních na chemickou recyklaci, přičemž ani jedno dosud nepracuje v plném a stabilním komerčním provozu. Krach LOGeco by měl být jasným signálem pro investory a samosprávy, které by se mohly nechat zlákat vidinou snadného řešení odpadové krize pod falešnou rouškou ekologie.
Dělejme to jinak – lépe a s ohledem na klima
Skutečná cirkulární ekonomika musí stát na prevenci vzniku odpadů, opakovaném použití a recyklaci, která je ohleduplná k životnímu prostředí. Chemická recyklace, podobně jako klasické spalovny odpadů, legitimizuje nadprodukci plastů a odpadů obecně – obě technologie totiž potřebují stálý přísun materiálu ke svému fungování. Bez změny kurzu může životní cyklus plastů spotřebovat 20 % zbývajícího uhlíkového rozpočtu během příštích 15 let – což je v přímém rozporu s klimatickými závazky a s našimi zájmy.
Případ LOGeco není selháním jednoho podnikatelského záměru, ale symptomem systémového problému v přístupu k odpadům. Riskantní chemické experimenty, které končí buď poškozováním životního prostředí, nebo – jako v tomto případě – u insolvenčního soudu, nejsou cestou vpřed.
(Pro více informací kontaktujte tiskového mluvčího Arniky Luboše Pavloviče, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., +420 606 727 942)
Aktivity Arniky mohou lidé podpořit podpisem petice Budoucnost bez plastů.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí. Projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
