Příběh z domácí hospicové péče sv. Martina: Důstojné rozloučení doma
Přání zemřít doma – v prostředí, které člověk zná, kde se cítí v bezpečí a obklopený blízkými – patří k těm nejsilnějším, jaké lidé na sklonku života mívají. Právě to si přála i žena, která se po hospitalizaci v nemocnici toužila vrátit do svého domova. Bylo jí 71 let a její zdravotní stav byl vážný, čas neúprosný. Rodina si uvědomovala, že pokud má zůstat doma, bude potřebovat odbornou podporu, ale chtěli ji přání splnit.
Obrátili se tedy na Domácí zdravotní péči – Domácí hospic sv. Martina, který je součástí Oblastní charity Břeclav a do jejich života vstoupily sestřičky, které s klidem a empatií přinesly více než jen léky a pomůcky. Přinesly potřebný klid.
Sestřičky usedly s rodinou ke stolu, trpělivě vysvětlovaly, jak domácí péči nastavit, aby byla nejen bezpečná a smysluplná, ale hlavně lidská. Nešlo o výjimečné výkony, ale o každodenní přítomnost a důvěru. O to, že někdo stojí po boku rodiny v okamžiku, kdy umírá člověk, kterého milují.
Pomáhaly rodině naučit se podávat tzv. SOS medikaci – léky, které pomáhají zvládnout bolest, dušnost nebo neklid. Četly mezi řádky lékařských zpráv a převáděly odborné termíny do srozumitelné řeči. A byly stále k dispozici – každý den od rána do večera, kdykoliv mohla rodina zavolat pro radu nebo podporu.
Poslední chvíle ženy proběhly v kruhu nejbližších, doma, v pokoji, který dobře znala, obklopena láskou a péčí. Tiše zemřela bez bolesti a strachu, držená za ruku. Rodina si uvědomila, že bez pomoci domácího hospice by nebyli schopni tuto těžkou chvíli zvládnout. Sestřičky jim byly klidem a oporou v čase, kdy se svět zdál být rozbitý.
Důstojný konec života je stejně důležitý jako důstojný život samotný. Každý konec je náročný, ale když na něj nejsme sami, může být naplněný láskou, přijetím a smířením. Práce domácího hospice není jen o medicíně – je především o naslouchání, trpělivosti a obyčejné lidské blízkosti.
Děkujeme všem rodinám, které nám dovolí být součástí jejich příběhů. Každý z nich nás učí pokoře a hluboké úctě k životu – i jeho přirozenému konci.
