Život ve válce: Ukrajinské nemocnice jsou pod neustálou palbou

Díky daru Iva Lukačoviče a financím ze sbírky SOS Ukrajina se nám podařilo opravit dvě nemocnice tak, aby byly bezpečnější a pohodlnější. V Charkově, jenž čelí nepřetržitým útokům a kde je zdravotní péče potřebná každý den, protože město čelí, je to obzvlášť důležité.

Charkovská regionální dětská nemocnice poskytuje vysoce specializovanou péči dětem od narození až do 18 let. Přestože je město neustále pod palbou, nemocnice nikdy nepřerušila nepřetržitý provoz. Přivážejí se sem děti se zraněními, které jim způsobily miny či výbuchy dělostřeleckých granátů, a dalšími těžkými poraněními.

Při raketových útocích byla nemocnice vážně poškozena: rozbitá okna, poničená střecha i pokoje, ve kterých leželi pacienti. Některé části se podařilo opravit, stále je ale potřeba renovovat další úseky. Zaměřili jsme se proto na oddělení anesteziologie a novorozenecké JIP. Nedávno sem například přivezli předčasně narozenou holčičku ze Slovjansku – lékaři teď bojují o její život.

Polovina oddělení už prošla rekonstrukcí: nové stěny, stropy i podlahy, zmodernizované koupelny, sprchy i sociální zařízení. Vznikl také moderní operační sál pro novorozence.

„Na tomto oddělení pečujeme o děti od 5 do 28 dnů věku. Téměř všechny se narodily předčasně, mnohé pocházejí z frontových oblastí. Chceme, aby tyto děti, jejich rodiny i zdravotníci měli důstojné životní podmínky,“ říká koordinátorka Maryna Šepel.

Na jaře byla nemocnice č. 17 v Charkově terčem pěti útoků během jediného dne. Byla vážně poškozena, nejvíce budova hospice – mimochodem kulturní památka. Naštěstí nebyl nikdo z pacientů zraněn; personál je včas zakryl dekami, aby je ochránil před letícími střepy. Už následující den nemocnici navštívil náš zástupce a za měsíc a půl už byla v oknech budovy nasazena nová skla.

V současnosti žije v hospici 84 pacientů v paliativní péči, většina v posledním stádiu rakoviny. Léčba už není možná, potřebují však nepřetržitou podporu. Mnozí nemají příbuzné, jiní, i když mají děti, od nich žádnou pomoc nedostávají.

„Hospic ale neznamená konec života. Lidé tu žijí, radují se – a dokonce se zamilovávají. Byly chvíle, kdy se páry líbaly pod schodištěm,“ říká vrchní sestra Olena Krasnikova.

V hospici se dokonce konají svatby. Serhii byl v roce 2022 zraněn doma při útoku, jeho byt byl zcela zničen a od té doby žije v hospici. Právě tady potkal Lidii. Serhii ji něžně dvořil – nosil květiny, připravoval drobná překvapení – a nakonec ji požádal o ruku.

Každý večer bere Serhii svou milovanou Lidii na procházku do parku u nemocnice. Léta, která jim zbývají, chtějí prožívat v klidu a lásce a pečovat jeden o druhého.