Počátek obklíčení Tobrúku - 11. dubna 1941

Britům, bojujícím na severozápad, západ a jih od Egypta, přibyl v dubnu 1941 další nepřítel na východě. V Iráku se 2. dubna státním převratem chopila moc skupina „Zlatého čtverce“, která vypověděla přátelskou smlouvu s Británií. Iráčané 27. dubna oblehli britskou leteckou základnu Habbáníja, zablokovali Brity využívaný přístav Basra, přerušili ropovod do Haify a požádali Německo o vojenskou pomoc. Němci neměli letadla s tak dlouhým doletem, aby překonali vzdálenost Řecko-Irák bez mezipřistání. Požádali proto Francouzskou vládu ve Vichy ke svolení s mezipřistáním svých letadel ve Francouzi kontrolované Levantě (Sýrii a Libanonu). Francouzská kolaborantská vláda povolení vydala a 11. května přistály první Messerschmitty Bf 110 a Heinkely He 111 v iráckém Mosúlu. Britové museli odpovědět. Z Jordánska vyrazila 13. května do Iráku improvizovaná jednotka Habforce, která 18. května vyprostila obleženou posádku Habbáníje a zahájila postup na Bagdád. Na Libyjsko-Egyptských hranicích Britové v operaci BREVITY 14. května zaútočili na italská postavení v průsmyku Halfája. Německý tankový protiútok je ale vrátil do výchozích postavení. Navíc 20. května němečtí výsadkáři a horští myslivci zaútočili na Krétu.

První se Britům podařilo zvládnout situaci v Etiopii. Do osvobozené Addis Abeby se 5. května triumfálně vrátil císař Haile Selassie a 17. května kapituloval italský místokrál Etiopie, vévoda z Aosty. Také v Iráku bylo do konce května po všem. Od Basry dorazila k Bagdádu 10. indická divize a Irácká vláda 31. května kapitulovala. Německá letadla se 1. června stáhla do Sýrie. Na Krétě naopak 1. června skončila britská evakuace a ostrov ovládli Němci.

Britské velení nemohlo riskovat, že se Němci uchytí v Sýrii a Libanonu, proto 8. června zahájilo operaci EXPORTER. Proti vichistům v Levantě zaútočila z Palestiny do Libanonu 7. australská divize a z Jordánska do Sýrie 1. divize svobodné Franice a 5. Indická pěší brigáda. Na Libyjských hranicích 15. června v operaci BATTLEAXE britské tanky znovu zaútočily na průsmyk Halfája, s cílem prorazit k obklíčenému Tobrúku. Německé tanky 16. června v bitvě u Sollúmu opět zvítězily a obě strany se 17. června stáhly do výchozích postavení.

V Sýrii svobodní Francouzi a Indové dobyli 21. června Damašek. Vichistické síly ale kladly dále neočekávaně silný odpor a do hořké bitvy, kde proti sobě stáli bývalí spojenci, a také Francouzi proti Francouzům, musely být nasazeny další jednotky. Ze severní Afriky se do Syrsko-Libanonského pomezí přesunula britská 6. pěší divize. Z Iráku postupovala do Sýrie Habforce na Palmyru a 10. indická divize podél Eufratu na Aleppo. Australané 9. července vstoupili do Bejrútu a 14. července uzavřely obě bojující strany příměří.

Britům se podařilo udržet si Střední východ s jeho ropnými zdroji pro sebe. Přítomnost britské armády na Syrsko-Tureckých hranicích také podstatně snížila možnost zapojení neutrálního Turecka do války na straně Osy. Tažení v Iráku a Sýrii připravilo též strategické podmínky pro spolupráci s novým spojencem. Po vstupu SSSR do protihitlerovské koalice v červnu, Britové postupem z jihu a Sověti ze severu 24. srpna obsadili Irán. Spojenci tím zcela odstranili německý vliv v této oblasti a otevřeli Perský záliv pro dodávky zbraní a válečného materiálu do Sovětského svazu. Britové na Středním východě tak do poloviny července 1941 zabezpečili svůj pravý i levý bok a týl a mohli soustředit všechny své síly proti Rommelovi v Libyi.

V září a říjnu, v operacích SUPERCHARGE a CULTIVATE, britské loďstvo vystřídalo 9. australskou divizi v obklíčeném Tobrúku za britskou 6. pěší divizi, polskou Samostatnou brigádu karpatských střelců a československý pěší prapor 11 - Východní. Pozemní ofenzíva k vyproštění pevnosti začala 18. listopadu pod názvem operace CRUSADER. Po dvou tankových bitvách u Sidí Rezeh se spojencům podařilo Tobrúk 10. prosince uvolnit z obklíčení a do 31. prosince 1941 vyhnat Němce a Italy z celého poloostrova Kyrenajka a zatlačit je až k el-Aghejle.

Tomáš Jakl

Téma "Tobrúk" je na našem webu zmiňováno často. Připomeňte si některé texty:

• Před 75 lety byl osvobozen obklíčený Tobruk
• Panely výstavy „TOBRUCKÉ KRYSY“ - K 75. výročí prvního bojového nasazení Čs. pěšího praporu 11 – Východního
• Zpravodaj: deník čs. vojenské jednotky na Středním východě z 29. října 1941
• Cesta do Tobruku
• Dobytí Tobrúku Australany a Brity 22. ledna 1941
• Tobrucké krysy „Made in Czechoslovakia“
• Italové v severní Africe
• Když prší v poušti…
• Čechoslováci v Tobruku

Pojí se k němu také řada předmětů v našich sbírkách:

• Lýkový sáček na cukrovinky
• Cestovní pas Dalibora Kalíka, 1944
• Pistole Tobruk, další unikátní kousek České zbrojovky. Ve spolupráci s VHÚ PRAHA
• Blůza kapitána Emila Grégra, 1945
• Památka na obranu Tobruku
• Hrubý kanon systému Schneider v československé armádě
• Italské tanky při bojích v severní Africe

O tom, jak významnou bitva o Tobrúk byla, svědčí také množství zmínek o tomto městě v profilech vojenských osobností, které kolegové historici sepsali. Zejména pro rubriku Kalendář hrdinů vycházející v Lidových novinách a na serveru Lidovky.cz

• Eduard Josef Lobkowicz - Princ od Tobruku
• Vladimír Chalupa - Rakušan u Tobruku
• Leo Gutfreund - Padl při obraně Tobruku
• Karel Střelka - Ve válce v Libyi i Karpatech
• Josef Kholl / 22. 7. 1914 - 22. 9. 1944
• Josef Kholl - Zemřel u brány k domovu
• Karel Mathes - Gestapu utekl cestou na výslech
• Saša Machov - Choreograf v první linii
• Josef Kutal - Oběť „Bangalore Torpedo“
• Bohumír Krézek - Poznal poušť i kanadský mráz
• Jaroslav Vedral Sázavský - 17. 11. 1895 - 06. 10. 1944
• František Starý - Nejmladší „tobrúcká krysa“
• Dalibor Kalík - Bojoval v Africe, zahynul u Dukly
• Matěj Foubík - Nejstarší český voják na Západě
• SOMMR, Josef. Od Tobrúku do Plzně
• Josef Kutal, zapomenutý hrdina od Tobruku