Transformace péče o ohrožené děti v našem kraji inspiruje i v Moldavsku
Česká republika pomáhá Moldavsku s reformou sociální ochrany dětí. V programu Restart se to týká také sdílení zkušeností z transformace sociálních služeb u nás. Část nynější studijní návštěvy strávili zástupci vládních institucí Moldavska také v Pardubickém kraji, kde se chtěli inspirovat zejména změnami péče o ohrožené děti. Setkali se s náměstkem hejtmana Pavlem Šotolou a zástupci odboru sociálních věcí. Dále navštívili také domek pro zdravotně postižené děti Domova sociálních služeb ve Slatiňanech a organizaci Amalthea v Chrudimi, která pracuje s ohroženými rodinami a pěstouny.
Moldavsko, které usiluje o vstup do Evropské unie, dělá v posledních letech velké pokroky v modernizaci země i v reformách, včetně sociální ochrany. Od roku 2024 se postup v této oblasti v celé zemi sjednotil zákonem. V Moldavsku, které má bez Podněstří přibližně 2,5 milionu obyvatel, žije půl milionu dětí. Pro ty ohrožené se úřady snaží hledat na rozdíl od minulosti hlavně náhradní rodinnou péči, nyní se to týká čtyř tisíc dětí. V pobytových zařízeních zůstává jen asi 350 dětí. Moldavany u nás zajímalo, jak předcházet odebírání dětí z rodin a snižovat počet dětí vstupujících do péče, jak pracovat s dětmi v konfliktu se zákonem, s dětmi se zdravotním postižením nebo jak rozvíjet služby rodinného typu péče.
Pardubický kraj je nyní ojedinělým příkladem v České republice, kde bude do letošního června zcela dovršena transformace péče o ohrožené děti, a to jak pro zdravé děti v dětských domovech, tak i zdravotně postižené nebo i děti potřebující okamžitou pomoc. Nikdo z nich už neskončí v typickém ústavním zařízení, pro všechny je k dispozici komunitní bydlení v běžných bytech nebo rodinných domcích a stabilní bezpečné prostředí bez ústavních prvků výchovy.
Náměstek hejtmana Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola ocenil úsilí moldavské strany, která začíná s nastavováním zákonů, které reformy usnadní. „My jsme na rozdíl od toho začínali, aniž bychom k tomu měli legislativní podporu, přesto jsme se rozhodli ty změny prostě uskutečnit. Trvalo nám to celkem deset let. Začínali jsme se změnou úhlů pohledu a myšlení vedoucích pracovníků a poté i zaměstnanců, pokračovali vytvářením a hledáním nových ubytovacích kapacit, a nakonec nám výrazně pomohly i evropské fondy. Celá práce ale nekončí, protože i z domácnosti by mohl být malý ústav, pokud všichni nebudou naplňovat standardy komunitních domácností. Důležitá je pro nás práce s traumatem dětí i s jejich biologickou rodinou. Tam, kde už nové principy péče zažívají, je zřejmé, že přináší benefity jak dětem, tak i personálu.“
Krajský úřad Pardubického kraje
