Mezi elitou zářila s Čáslavskou, pak se stala průkopnicí aerobiku. Odešla sportovní gymnastka Bohumila Řešátková
Bohumila Řešátková, významná československá gymnastka z 60. let a členka zlatého týmu vedeného po boku Věry Čáslavské, dosáhla s družstvem mnoha úspěchů včetně zlaté medaile na mistrovství světa v Dortmundu a stříbra na olympiádě v Mexiku. Po ukončení sportovní kariéry pokračovala v aktivní práci v oblasti sportu, prosazovala aerobik na vrcholové úrovni a založila Sportovně kulturní centrum v Ondřejově. Současně skloubila vrcholový sport se studiem a poté pracovala na Pražském hradě.
Ke sportovní gymnastice ji přivedl tatínek. „Se sestrou nám udělal skládací nízkou kladinu a měli jsme ji v našem dvoupokojovém bytě. A taky nám dal mezi dveře hrazdu,“ vzpomínala v rozhovoru pro Paměť národa.
Z provizorních podmínek to tehdy ještě jako Bohumila Řimnáčová dotáhla až do československé reprezentace. V 60. letech patřila po boku Věry Čáslavské a dalších českých gymnastek mezi světovou špičku a byla jednou z hlavních postav zlatého období československé sportovní gymnastiky. „Díky trenérům jsem měla skvělou průpravu. Díky nim jsme stále přinášeli originální prvky a ostatní to od nás opisovali,” popsala pro Českou televizi.
V roce 1966 vybojovala s družstvem zlatou medaili na světovém šampionátu v Dortmundu a stejného úspěchu dosáhly československé reprezentantky i na předolympijských závodech v Mexiku 1967. Vedle samotného vítězství je těšila také porážka Sovětek.
O rok později pak získaly pod pěti kruhy stříbro. Další vytoužené přemožení Sovětek po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa nepřišlo. Přesto gymnastky cítily silnou vlnu mezinárodní solidarity a podpory.
V individuálních disciplínách skončila Řešátková na bradlech čtvrtá, v prostných pátá a ve víceboji obsadila sedmé místo. Vedle toho zastávala v Mexiku i roli kadeřnice, některým z kolegyň totiž pomáhala s účesy.
Jako náhradnice se gymnastka zúčastnila také her v roce 1964 a 1972. „Pro Tokio jsem byla moc mladá, pro Mnichov zase moc stará,“ říkala s úsměvem pro Paměť národa.
Vrcholový sport přitom zvládala skloubit se studiem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. A u jedné univerzity nezůstala. „Byla jsem hrozný dříč. Na všech školách jsem měla jedničky, při maturitě, u státnic i při studiu trenérské jedničky na Fakultě sportu a tělesné výchovy Univerzity Karlovy.”
Po ukončení sportovní kariéry využila své vzdělání a začala pracovat na Pražském hradě, kde kontrolovala kvalitu potravin pro prezidenta republiky a pracovníky jeho kanceláře. Později se věnovala jazz gymnastice, modernímu tanci a aerobiku, který pomáhala v Cesku prosazovat i na vrcholové úrovni. V Ondřejově dokonce založila Sportovně kulturní centrum.
Česká olympijská
