Tunisko slaví národní den žen. Vládní propaganda mluví o šťastných Tunisankách, ve skutečnosti je utlačuje

Loni se v rozhlasovém pořadu vyjádřila kriticky o stavu země a uvedla, že polovina mladých Tunisanů chce odejít za hranice. Úřady jí záhy obvinily z šíření „falešných zpráv“, maskované komando ji zatklo v její advokátní kanceláři.

Na začátku července 2024 ji soud poslal na rok do vězení, po odvolání jí pobyt za mřížemi zkrátil na osm měsíců. Na podzim téhož roku jí přidal k trestu dva roky – opět za výrok v médiích, když mluvila o protiprávním zacházení tuniských úřadů s uprchlíky ze subsaharské Afriky.

Za stejné výroky, jen podle jiného zákona, dostala Sonja Dahmání letos na začátku července další dva roky ve vězení. Její sestru pak v nepřítomnosti poslal soud také na dva roky za mříže za to, že upozorňuje na nespravedlnost páchanou na své sestře.

Rozhodně nejde o jediný případ útlaku žen, které se postavily proti vládě prezidenta Kaíse Saída, který nejdříve v roce 2021 pozastavil činnost parlamentu a v roce 2022 jej rozpustil. Změna ústavy pak výrazně posílila jeho pravomoci, nezávislí pozorovatelé často upozorňují, že se Tunisko posunulo od demokratické republiky směrem k diktatuře.

13.8. Tunisko slaví národní den žen - v datum, kdy tam v roce 1956 začal platit zákon o osobním stavu, který mj. zrušil polygamii, stanovil pro sňatek minimální věk a souhlas obou stran, umožnil také rozvod před sekulárním soudem.

„Ženy, které dnes tvoří téměř polovinu tuniské pracovní populace, si užívají plodů boje vedeného jejich předchůdkyněmi, který jim umožnil zastávat klíčové rozhodovací pozice v různých firmách a být široce zastoupeny v odvětvích, jako je zdravotnictví, školství a justice,“ stojí v textu vládní propagandy, který zveřejnila státní média.

Realita ale není pro ženy v Tunisku ani zdaleka tak příznivá. Ženy, které se veřejně angažují, jsou cílem systematického zastrašování, vydírání a fyzických hrozeb ze strany státních orgánů, které je tak odrazují od politické účasti.

Dokladem o tom je také případ Abír Músí, předsedkyně opoziční politické strany. Ta je ve vězení kvůli tomu, že kritizovala volební komisi, která podle ní řadou svých kroků pomáhá prezidentovi v autoritářských praktikách.

Podmínky ve vězení jsou pro političky a aktivistky často nehumánní. Abír Músí byla například stovky dní před soudem ve vazbě, nesměla ji navštěvovat její rodina, měla jen velmi omezenou možnost pracovat s právníkem na své obhajobě a nedostávalo se jí lékařské péče, zhoršil se tak její zdravotní stav. V reakci na to držela hladovku.

Asociace Intersection, která monitoruje dodržování lidských práv a svobod v Tunisku, ve svých zprávách upozorňuje, že ženy ve vězení také čelí vydírání, když je jim například nabízeno podmínečné propuštění s nutností zaplatit určitou částku nebo vzdát se politických aktivit.

Úřady podle Intersection také zakazují protesty a veřejné akce na podporu zadržených žen a obecně vytvářejí zastrašující prostředí, které omezuje ženy na jejich právech, zejména pokud jde o účast na veřejném životě.

Je nepřijatelné, že tuniská vláda omezuje ženy ve veřejných aktivitách, perzekuuje je i jen za kritiku establishmentu a šikanuje je ve vězení. Apelujeme na mezinárodní společenství, aby jednalo a postavilo se proti diskriminaci žen v Tunisku.

Pomáhejte s námi lidem, kteří bojují za lidská práva. Jde jim o život. Přispějte do naší sbírky SOS Svoboda.