Tři zlata na závěr. Češi na Světových hrách ovládli závody v motosurfu
Na krku měl dvě zlata, stejně jako Eliška Matoušková. Medaile ve tvaru pandy, které uvnitř skrývají přívěsek, mají svou váhu. Obrazně i doslovně. „Jsou těžké, samostatně i dohromady,“ dodala Eliška Matoušková.
V individuálních soutěžích se předvedlo čtyřiadvacet nejlepších závodníků a závodnic z celého světa, do finále postupovalo v individuálních disciplínách dvanáct. „Plakala jsem, je to moc dojemný, krásný pocit. Byla jsem nervózní ze soutěže týmů. S Lukášem jsme zvládli oba urvat i individuální soutěž a myslím si, že na sebe můžeme být oba pyšní.“
Pro Záhorského byl těžší individuální závod. „Tam stojí všechno jen na mě a každá chyba se trestá. Váha na zádech byla, ale popral jsem se s tím skvěle. Popravdě na vodě jsem ani nevěděl, co dělám, byl jsem v transu. Jen jak jsem projel cílem, viděl jsem, že je hotovo,“ dodával Záhorský, jehož týmový parťák Alex Lukscheider byl pátý.
Motosurf vznikl v Česku, a tak i organizace závodů na Světových hrách byla v českých rukou. „Zajišťujeme veškeré řízení závodu, výsledkový servis, mediální tým, rozhodčí, technické komisaře,“ líčil organizátor Martin Jančálek.
K závodění je sice třeba motor, ale hlavně jde o fyzicky náročný sport. „Závod se podobá dvaceti minutám běhu v tempu 4:30 až 4:50,“ popisoval Jančálek. A Mariana Navarová, pátá v individuálním závodě žen, vysvětlovala: „Hodně hrají roli fyzička, abychom všechna kola odjeli na co nejvíc naplno. Když lidi motosurf učíme, přijdou z vody a říkají, že je bolí všechno. Ruka, záda, nohy, chodidla, stehna, lýtka. Hlavní je mít pevný střed těla.“
