Doktoři mu řekli, že jeho sportovní kariéra končí. Neposlouchal je a získal bronz v halovém mistrovství Evropy
Nazývají ho českým Usainem Boltem, je halovým mistrem Evropy, kde získal i dvakrát bronz, na kontě má také čtvrté místo z mistrovství světa a je dvojnásobným olympijským semifinalistou. Do ChariTalku přijal pozvání český atlet, sprinter a překážkář Petr Svoboda.
Když jsem byl na Mistrovství světa v Berlíně, byl jsem tam jediným bílým sprinterem ve finále. Trenér pak při rozhovoru řekl, že jsem byl ten rok nejrychlejší bílý sprinter světa a hrozně se to tenkrát chytlo. Já si k tomu ještě přidal, že jsem nejrychlejší traktorista na světě. Tenkrát, když jsem totiž doběhl asi pátý nebo šestý, se mě hned po doběhnutí šli zeptat, jak se cítím a já byl vlastně zklamaný, protože jsem si pomýšlel na umístění. Pak mě ale napadlo, že mám řidičák na traktor, a tak jsem určitě nejrychlejší traktorista, vypráví Petr o tom, jak získával svá přízviska.
Podle svých slov začínal s atletikou později, protože měl důležitější povinnosti. „Jsem z rodiny, kde bylo na prvním místě pohrabat seno, vybrat brambory, jet o víkendu do lesa a podobně. Jestli jsem měl zápas, nikoho moc nezajímalo. Hodně jsem se probojovával, abych ukázal, že na to mám. Přes léto jsem hrával fotbal, v zimě hokej, pak jsem chvíli závodně plaval, jezdil na kole, ale tohle všechno bylo poměrně drahý. Rodiče si to nemohli dovolit, takže jsem si našel sport, který není tolik finančně náročný – na běh vám stačí boty, elasťáky a triko,“ popisuje Petr.
Uprostřed kariéry hrozila přednímu českému sportovci amputace nohy a konec závodů. Souhrou špatných náhod se ale nenechal zlomit, protože porážka nepřipadala v úvahu. „Měl jsem tehdy klasickou bursu na patě. Jde o zanícený tukový váček, který se v Česku řeší jen operativně, takže mi to řízli. Něco se udělalo špatně, takže operací jsem měl potom hned několik. Oslovil jsem proto doktora z Německa a při vší mé smůle měl zrovna jehlu infikovanou zlatým stafylokokem, kterým mě nakazil. Když jsem potom ještě chodil na ozařování, úplně se mi zničila imunita, stafylokok dostal zelenou a zařádil si až po koleno. U nás mi druhý den před operací řekli, že to vypadá fakt špatně a uspali mě s tím, že budou dělat všechno proto, aby to dopadlo dobře a já se probudil s oběma nohama.“
„Ode mě se ale myšlenka, že bych neměl nohu, odrážela jako od štítu, já ji vůbec neměl. Nakonec to ale dobře dopadlo. Po operaci pak bylo nejhorší, když mi chodili říkat, že jsem si snad svoji kariéru užil, protože teď se budu učit chodit bez pajdání. Já to ale zase nevnímal a nebral jsem to. Myslím si, že když si člověk to zlo a pád nepřipustí, líp se mu pak bojuje, ale je to těžký a nedokáže to každý. Já mám štěstí, že to umím a možná mě to naučil i ten sport, protože než jdu závodit, vytvoří se mi kolem hlavy bublina, která ke mně nepustí žádnou špatnou myšlenku,“ popisuje Petr, jak se vypořádal s jedním ze svých nejtěžších životních období.
Podle Petra dochází v současné době ke generační výměně. Sportovní matadoři odchází do důchodu a po nich nastupují mladí slibní talenti. Jakým sportem ale začít? „Ne nadarmo se říká, že atletika je královnou sportu, co se týče pohybového vjemu a mně trvalo dlouho, než jsem získal řidičák ke svýmu tělu. Když ale dítě začne s atletikou, má predispozice k jakémukoliv sportu, protože pochopí motorické vlastnosti svého těla a potom v jedenácti nebo dvanácti letech může začít přemýšlet, na jaký sport se specializovat,“ vysvětluje.
Český atlet se ve svých čtyřiceti letech chystá do sportovního důchodu, a ještě než svoji kariéru zakončí s vidinou toho, že možná začne s fitness trenérstvím a sepíše knihu svého životního know-how pro další sportovce, chce si splnit ještě jeden sen. „Pro mě je důležitý ten poslední závod doběhnout do cíle, zamávat a poděkovat. Chtěl bych také k zakončení mé kariéry dát světový rekord nad 40 let. To už je taková jediná meta, které bych mohl dosáhnout, ale chtěl bych hlavně odejít se vztyčenou hlavou, a ne jak zraněnej pes na operaci,“ dodává.
Poslechněte si náš podcast nejen online, ale také v rozhlasovém vysílání Radia Proglas v sobotu 9. srpna ve 20:15 a v neděli 10. srpna v 16:55. Časy jsou orientační a mohou se mírně lišit.
Pro další informace a poslech předešlých dílů navštivte stránky podcastu ChariTALK.
Přejeme vám příjemný poslech!
Autorka: Vendula Kryštofová, Charita Česká republika
