Horská dráha vyvezla orientačního běžce Křivdu ke stříbru. Pomohly i hodiny u počítače
Před třemi lety v americkém Birminghamu doběhl pro bronz, teď v čínském Čcheng-tu finišoval na druhém místě. „Mít dvě medaile ze Světových her je pro mě hodně cenné. Je to akce, která se koná jednou za čtyři roky,“ dodal pětadvacetiletý Křivda. „Tohle byl asi jeden z nejzajímavějších sprintů, které jsem kdy běžel. Ale byl jsem na to velice dobře připravený.“
Během zimy absolvoval individuální soustředění nedaleko Čcheng-tu. „Snažil jsem se navnímat orienťácké aspekty závodů. I kulturní změna je znát.“ S týmovým parťákem Jakubem Glonkem, který skončil ve sprintu sedmý, se také připravoval velmi dobře po teoretické stránce. „Musím dát kredit především Kubovi, protože odvedl fantastickou práci. Poslední dny jsem se mu s tím snažil pomáhat a myslím, že příprava, do které jsme dali možná o trochu víc než další týmy, se opravdu vyplatila.“
Na závodní trati totiž nelze jakkoli trénovat. „Takže tu vteřinu, co vybíháme do závodu, jsme v tom místě naprosto poprvé. A ve většině případů ani nemáme nějakou starou orienťáckou mapu. Takže člověk se snaží nakoukávat různé online materiály, mohou to být turistické mapy, se kterými zrovna tady v Číně je trochu problém, protože mapové podklady nejsou úplně dobře dostupné.“
A tak spolu s Glonkem strávil spoustu času u počítače. Závod se totiž běžel v areálu výstaviště. „Takže jsem používal hodně místní sociální sítě a snažil se hledat videa z výstavy expo, která tady byla před rokem. Bylo to 10 nebo 20 hodin, které jsem na trojnásobnou rychlost zhlédnul. Věnovali jsme tomu veškerý volný čas mimo trénink a jídlo. Mentálně jsme se na závod dokázali připravit lépe než soupeři.“
Díky tomu si Křivda dopřál radost v sezoně, kdy se mu povedla skvělá zimní příprava. Doufal, že prorazí do úplně světové špičky a bude v každém závodě bojovat s nejlepšími. Na půlmaratonu v Praze skončil druhý mezi českými běžci ve skvělém čase. Ale z dlouhého běhu na tvrdém povrchu si odnesl zdravotní problémy, které ho stály dva měsíce plného tréninku. „Přišel jsem skoro o nejdůležitější část předzávodní přípravy.“
Navrch onemocněl den před mistrovstvím světa, prvním vrcholem sezony. Ani úvodní závod na Světových hrách ho nepotěšil. Na krátké trati si věřil, jenže v náročných podmínkách a horkém a vlhkém počasí ho nedokončil. „DNF u jména člověk mít nechce. A pak za dva dny vyhraju medaili, na kterou jsem celý rok nebo i víc let myslel. Je to fakt jak na horské dráze.“
V cíli sprintu se jeho radost mísila s obavami o kamaráda z italského týmu, který je po úvodním závodě Světových her v nemocnici. „Takže zároveň se mi o mém výsledku špatně hovoří, protože jeden náš kamarád doteď bojuje v nemocnici o život. Doufám, že to bude mít šťastný konec. Moje myšlenky jdou hlavně k němu, aby byl v pořádku,“ dodával Tomáš Křivda s pohnutím v hlase. „Jsem samozřejmě moc rád, jak sprint dopadl. A že práce moje a celého týmu vyústila v tenhle výsledek.“
Ještě může dosáhnout na jeden, v pondělí poběží štafetu ve sprintu spolu s Jakubem Glonkem, Denisou Královou, jež byla ve sprintu devátá, a Terezou Rauturier, jež vybojovala na krátké trati čtvrté místo a ve sprintu byla pátá. „Čekám stabilní výkony od nás všech, že si to pohlídáme. Jsme na to fantasticky připravení a věřím, že jdeme bojovat o medaili.“
