Uhel, olej a alter ega: Proč Adi Karailo nevymění štětec za tablet
Adi Karailo, umělec a pedagog na Akademii výtvarných umění v Sarajevu, se zaměřuje na figurativní kresbu a malbu tradičními technikami a odmítá přechod k digitálním médiím kvůli jedinečné přitažlivosti ručního výrazu. Jeho tvorba často zachycuje městské krajiny a postavy, které vyvolávají otázky reflektující i diváky samotné. Karailo oceňuje rozmanitost bosenské výtvarné scény a vidí potenciál pro kulturní spolupráci mezi bosenskými a českými umělci, jak dokázal i při svém kurzu na letní škole ArtCamp v Plzni.
Adi Karailo je umělec a pedagog na Akademii výtvarných umění v Sarajevu, kde vyučuje kresbu a malbu. Aktivně se účastní domácích i mezinárodních výstav a pravidelně prezentuje svou tvorbu širšímu publiku. Ve své práci se soustředí na figurativní kresbu a malbu; pracuje tradičními technikami. V obrazech často zachycuje městské krajiny a postavy, které v sobě nesou otázky pro autora i diváka. Žije a pracuje v Sarajevu. Na letní škole umění ArtCamp na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni vedl kurz Figurální kresby.
Mohl byste nám popsat svou cestu od studenta k pedagogovi na Akademii výtvarných umění v Sarajevu? Co vás motivovalo zůstat v akademickém prostředí?
Ta cesta byla nečekaná – jako ostatně vždycky. Zájem o umění, zejména o malbu, a vášeň, která je s tím spojena, mě vždy vedly k tomu, abych se sám zlepšoval, a později – jako učitel – sdílel své znalosti a zkušenosti s ostatními.
Vaše tvorba se soustředí na figurativní malbu a kresbu. Co vás u tradičních médií, v době, kdy dominuje konceptuální a digitální umění, stále drží?
Podle mého názoru existuje něco, co digitální média nedokážou zprostředkovat, a co tradiční média mají – a myslím, že mít budou i nadále. Je to tajemná přitažlivost, která se skrývá za čarou uhlu na papíře nebo štětcovým tahem. Není snadné ji definovat, ale je silná.
Jak vypadá současná výtvarná scéna v Bosně a Hercegovině? Jaká témata nejčastěji zpracovávají vaši kolegové?
Současná výtvarná scéna v Bosně a Hercegovině je velmi rozmanitá ve všech ohledech – od používaných médií po přístupy, jimiž umělci vyjadřují a prezentují své myšlenky, emoce a postoje. Témata, která mnozí umělci zpracovávají, jsou různorodá, ale mají silný vztah k současnosti a světu, v němž žijeme, a zároveň se často ohlížejí i do minulosti.
Jak zkušenosti z mezinárodních výstav ovlivnily vaši tvorbu? Vnímáte rozdíly v tom, jak je vaše dílo přijímáno v různých kulturních kontextech?
Mé zkušenosti s mezinárodními výstavami jsou pozitivní a moje práce byla přijímána s otevřeností, za což jsem velmi vděčný. Využívám médium, které dokáže překonávat jazykové i – často – kulturní rozdíly. Každá taková zkušenost něco přináší – člověk se jako osobnost vyvíjí, a s tím i jeho umění.
Dáváte ve své tvorbě přednost městské krajině, nebo přírodě? Jsou postavy z vašich obrazů vašimi alter egy?
Krajiny v mých obrazech jsou stejně důležité jako postavy. Zda zvolím městské prostředí nebo pohled do přírody záleží na emocích, které chci zkoumat. V poslední době se však městské krajiny a jejich symbolika modernity objevují častěji. Muž na mých obrazech je částečně mým obrazem, ale zároveň chci, aby se divák do této postavy mohl promítnout a kladl si stejné otázky, jako si klade on.
Plánujete nějaké projekty, které by propojily českou a bosenskou uměleckou scénu? Vidíte potenciál pro hlubší kulturní spolupráci?
Na letní škole umění ArtCamp jsem měl to potěšení poznat mnoho lidí – umělců, kteří sdílejí podobné zájmy a pohled na věc, a mají chuť spolupracovat a stavět nové mosty mezi kulturami. Rád se podělím o své zkušenosti a věřím, že obě komunity by mohly – a doufám, že i budou – spolupracovat na společných projektech v blízké budoucnosti.
