Zůstaň součástí ZČU: Fakulta aplikovaných věd spojí dvě generace v rodině ředitele Bohemia Sektu
Od matematického inženýrství k řízení největšího producenta sektu v Česku – jak se podle vás dají přesně spočítat bubliny v kariéře?
V jedné naší skleničce by jich údajně mělo být několik milionů, ale osobně jsem to nepočítal (smích). Už když jsem studoval matematiku na FAVce, rozhodně víc než k mechanice, aplikované fyzice, ozubeným kolům nebo proudění mě to vždycky táhlo k financím. Během studia jsem měl poměrně jasnou představu, že matematiku bych chtěl uplatňovat právě v tomto spojení. Moje první cesta po škole vedla do bankovního sektoru. Poté jsem šel do bývalého Škodováckého závodu v Chrástu jako controller a zhruba po roce se objevila zajímavá nabídka na téměř stejnou pozici právě tady v Bohemia Sektu ve Starém Plzenci, v místě mého bydliště v podstatě od narození. Krom atraktivního zaměstnavatele se mi otevřela i možnost chodit do práce pěšky (smích).
Nastoupil jste do firmy v roce 1998 jako finanční analytik. Co bylo tehdy klíčové pro úspěšný start a co vás vedlo k postupnému přechodu do vrcholového managementu?
Na začátku to byla hlavně motivace učit se nové věci, být aktivní a přicházet s vlastními nápady. Významným milníkem tehdy byl vstup zahraničního vlastníka, který do firmy přinesl nové metody práce a standardní procesy, a právě controlling ve firmě dramaticky nabyl na významu. Přibyli první podřízení, vzniklo samostatné oddělení controllingu a z referentské pozice se rázem stala pozice manažerská. Měl jsem to štěstí, že jsem dělal práci, která mě bavila a na kterou jsem se cíleně připravoval. Myslím, že to souvisí i s duchem 90. let – otevřený svět, chuť uspět. Mým kariérním cílem byl post finančního ředitele v úspěšné firmě. Toho se mi, i díky souhře okolností, podařilo dosáhnout už po osmi letech praxe.
V prostředí vinařského průmyslu se mísí tradice, technologie i emoce zákazníků. Máte někdy chuť opustit čísla a ponořit se víc do příběhu značky, nebo raději zůstáváte analytikem?
Dnes už to bez čísel nejde nikde – ať chcete nebo ne, všechno se nakonec měří. Majitele zajímá především zhodnocení jejich investice a bez čísel se úspěch měřit nedá. Na druhou stranu právě náš obor je krásný tím, jak se v něm propojují technologie, emoce i tradice. Jako analytik jsem dříve nemusel příběh firmy vnímat tak silně, ale s rostoucí odpovědností a manažerskou rolí přibývá i práce s lidmi – a ta má často úplně jinou logiku než tabulky. Kromě technického vzdělání bych dnes ocenil i základy psychologie (smích).
V čem vidíte největší výzvy finančního řízení firmy v dnešním prostředí, které se neustále mění – od cen energií po preference spotřebitelů?
Největší výzvou je efektivně zohledňovat to neskutečné množství dat a informací, které dnes máme k dispozici, a schopnost rychle reagovat v neustále se měnícím a nepředvídatelném prostředí. Navíc k tomu přibývají technologie typu AI. Rostoucí tlak na efektivitu nás nutí hledat nové způsoby výroby a prodeje, neustále vylepšovat a optimalizovat firemní procesy a tak dále. Bez chytrého využití dat a zapojení AI to dál nepůjde. I v našem oboru, kde pořád hraje velkou roli ruční práce, už máme autonomní stroje na vinicích nebo systémy, které předpovídají vývoj chorob révy. AI se začíná prosazovat i ve zpracování výrobních dat a její větší využití v kancelářích je jen otázkou času.
Co vám studium na Fakultě aplikovaných věd dalo pro vaše současné zaměstnání?
Systematický přístup k řešení problémů a rychlé čtení čísel, takže když mi dnes někdo předloží nějakou kalkulaci, zpravidla na první pohled vidím, jestli tam dotyčný nemá nějakou chybu, nebo jestli se mě nesnaží opít rohlíkem. Největší výhoda studia matematiky tkvěla v upevnění selského rozumu a odbourání obav z práce s informačními technologiemi, které jsou čím dál tím důležitější. Ani na chvíli jsem nelitoval, že jsem si tehdy vybral právě FAVku.
Co byste doporučil dnešním studujícím technických oborů, kteří uvažují o kariéře mimo výzkum – například právě v byznysu nebo managementu?
Určitě bych jim tak jako tak doporučil, aby brali studium vážně, ne jako přestupní stanici mezi střední školou a zaměstnáním. Aby neopakovatelný čas při studiu, kterého už nikdy potom nebudou mít takové množství, využili na maximum a absolvovali například i studium v zahraničí, protože jim to rozšíří obzory. A také bych jim doporučil, aby se při studiu zapojili do praxe. V naší firmě máme se stážisty výborné zkušenosti.
Absolvent FAV nemusí být nutně kybernetik, fyzik nebo matematik, ale také právě třeba vrcholový manažer. Kde všude podle vás najdou absolventi FAV ZČU uplatnění?
Všem absolventům bych doporučil, aby v životě dělali to, co je baví. Protože když to budou dělat rádi a s nadšením, automaticky v tom pak budou úspěšní. Tohle říkám i mým dvěma dcerám, z nichž jedna nastupuje teď v září na Fakultu aplikovaných věd ZČU a symbolicky tak ponese rodinný odkaz. Doba se rychle mění a technologie včetně AI pronikají do všech oblastí, čili bude potřeba, aby těmto technologiím absolventi rozuměli. A právě to je FAVka naučí. Jakým směrem se poté vydají, jestli budou bádat v laboratoři, nebo se budou zabývat třeba i marketingem nebo managementem, všude se s moderními technologiemi budou potkávat.
Uveďte jedním slovem největší přínos Fakulty aplikovaných věd pro vaši současnou kariéru.
Selský rozum. Tím mám na mysli schopnost logicky přemýšlet, systematicky řešit problémy, rychle analyzovat čísla a chápat, co se za nimi skrývá.
Na co z let strávených na ZČU nejraději vzpomínáte?
Na studentský život. V době bez mobilů a sociálních sítí jsme trávili čas se spolužáky jinak a víc. Pak také rád vzpomínám na dva profesory – pana profesora Drábka pana profesora Míku. Potěšilo mě, že jsem se na ZČU mohl symbolicky vrátit v roce 2021, kdy jsem byl jmenován členem správní rady univerzity, čehož si jako hrdý absolvent velmi vážím. Po skončení své manažerské kariéry bych se rád s univerzitou víc propojil – třeba formou přednášek nebo seminářů pro studenty.
Patříte také k našim absolventům? Přihlaste se do Klubu absolventů ZČU a zůstaňte součástí svojí univerzity.
