Je v prvním ročníku navazujícího magisterského programu Sociální a kulturní antropologie na Fakultě filozofické a počítá s tím, že se v tomhle oboru bude vzdělávat dál. Kateřina Bučková má úspěšně za sebou bakalářský studijní program a studium ji dle jejích slov baví čím dál tím víc. Na podzim ji dokonce čeká terénní výzkum v Kyrgyzstánu. Přečti si rozhovor s ní. Třeba tě Fakulta filozofická na Západočeské univerzitě taky chytne a už nepustí.
Učení přes den nebo noční šprtání?
Určitě v noci, jenom v noci. Energiťák mě pak provede všemi zkouškami (smích).
Menza nebo instantní nudle?
Ani jedno, chodím na slevičky do centra. Když mám čas, tak si ráda něco uvařím, ale když je člověk celý den ve škole, tak si chce udělat radost a zajde si spíš někam na jídlo.
Přednáška v první řadě nebo vzadu u zásuvky?
V první řadě, protože si nejvíc pokecám s přednášejícími, tam je největší sranda.
Skupinové projekty nebo radši všechno sám?
Záleží na kolektivu. Pokud jsou líní spolužáci, pak je hrozná bolest dělat s nimi skupinový projekt. Já si ale nemůžu stěžovat, mám strašně fajn skupinu v ročníku, takže bych tam klidně dělala všechno skupinově.
Zkouška ústní nebo písemná?
Určitě ústní, protože interakce se zkoušejícími je na tom to nejlepší. Někdy se na té zkoušce dozvíme i nové věci nebo si uvědomíme, co jsme se učili špatně, což při písemném testu nezjistíme.
Předtermín nebo na poslední chvíli?
Když to jde, tak všechny předtermíny, ať můžu mít pak co nejdelší volno.
