Projev předsedkyně Poslanecké sněmovny na konferenci COSAC
Vážené paní předsedkyně, vážení páni předsedové, vážené poslankyně aposlanci, vzácní hosté.
Je mi velkou ctí, že Vás mohu dnes přivítat v Praze na jedné z nejdůležitějšíchakcí parlamentní dimenze českého předsednictví v Radě EU.
Plenární zasedání COSACu je vrcholným momentem pro každý předsednickýparlament. Toto zasedání navíc přichází v době, kdy Evropa řeší otázkydotýkající se samotných základů její existence coby svobodného ademokratického prostoru. Je tedy velmi důležité, aby Vaše pražská schůzkaposloužila k nalézání odpovědí právě na tyto otázky.
To, že je naše doba mimořádná, se může zdát jako zbytečné konstatovánízjevné skutečnosti. Ale lidé mívají tendenci zvykat si i na sebevětší hrůzy,pokud se jich bezprostředně netýkají; brzy vůči nim otupí a začnou jepovažovat za normální. Tomu se rozhodně musíme bránit!
Když byste nasedli do auta a jeli směrem na východ, ještě dnes v noci bystedorazili na místa, kde leží čerstvé masové hroby zavražděných Ukrajinců,včetně žen a dětí. To není normální!Jen o pár kilometrů dále, v Kyjevě, nedávno dopadly rakety, které záměrněmířily na lávky pro pěší a na dětská hřiště. To není normální!Ve stejném městě se obyvatelé připravují na evakuaci, protože Rusovésystematicky ničí jejich energetickou infrastrukturu včetně jadernýchelektráren s cílem terorizovat civilní obyvatelstvo. To není normální!O pár set kilometrů dále na východ existuje zvrhlý diktátor, který hrozí světujadernými zbraněmi a záměrně rozdmýchává globální energetickou apotravinovou krizi. Ani to není normální! Nic z toho, co jsem zmínila, nesmímenikdy považovat za normální či odpustitelné.
Přináší ovšem nenormální doba i nové příležitosti? Jsem přesvědčena, že ano!Problémy a hrozby, které mnozí z nás jen tušili, nyní před námi stojí zcela jasněa se zřetelnými obrysy. Toho můžeme a musíme využít při našem rozhodování.Ostatně si myslím, že jsme již nyní úspěšnější, než si možná samiuvědomujeme. Naše reakce na ruskou agresi na Ukrajině byla rychlá a efektivnía nepřátele svobodného světa nepříjemně zaskočila. Sankce, ke kterým
bychom dříve nenašli odvahu, již několik měsíců podlamují sílu ruské válečnémašinérie. Jejich efekt samozřejmě není a nemůže být okamžitý. Aledlouhodobě povede k našemu posílení a urychlí i potřebnou transformacinašich ekonomik. Týká se to mimo jiné energetiky, kde nutnost dosáhnout conejdříve soběstačnosti výrazně pomáhá ve snaze o dekarbonizaci a rozvojnových technologií. Můžu Vám dát konkrétní příklad z České republiky. Početinstalací solárních zdrojů na střechách je letos více než dvojnásobný, nežminulý rok. Urychlujeme přípravu výstavby nových elektráren a počítáme i snovými typy jaderných reaktorů. Obnovili jsme práce na infrastrukturníchprojektech, jako jsou plynové interkonektory, které jsme před invazí odkládali.Podobných příkladů z celé Evropy je samozřejmě velmi mnoho.Výrazně se zlepšila i naše koordinace. Myslím, že kolegové z české vlády, kteřínesou hlavní břímě předsednictví v Radě EU, odvádějí skvělou práci. Ale to, jakdobře EU současné výzvy zvládá je zásluhou všech - členských států, komise i Evropského parlamentu a jeho vedení.
Oblast, ve které jsme určitě obstáli, ale kde nás to nejtěžší teprve čeká, jepomoc Ukrajině. Napadená země potřebuje vojenskou pomoc, finanční pomoc,pomoc válečným uprchlíkům. To je ale teprve začátek - již nyní se musímepřipravovat na poválečnou obnovu. Dosud jsme se mohli spoléhat na úžasnouvlnu solidarity mezi našimi občany. To však nemůžeme považovat za nicsamozřejmého. Právě v tom mohou sehrát důležitou roli parlamenty a jejichčlenové - komunikace s veřejností je nyní ještě důležitější než v běžnýchdobách. Minulý měsíc jsem kupříkladu uspořádala v poslanecké sněmovněveřejné slyšení s ukrajinskými expertkami na téma ruských válečných zločinů avelká míra ohlasu mě samotnou příjemně překvapila. (Kromě výše uvedené naléhavé pomoci Ukrajině je nesmírně důležitá i politickápodpora. Z mých rozhovorů s politickými představiteli i se zástupci ukrajinskéspolečnosti vím, jak hodnotná jsou pro ně i gesta podpory v podoběparlamentních rezolucí. Například prohlášení ruského režimu za teroristický vněkterých evropských parlamentech včetně českého bylo velkou morálnísatisfakcí.) Zcela zásadní pak bylo rozhodnutí o udělení kandidátského statusu Ukrajině aspolu s ní i Moldavsku. Ostatně díky tomu zde můžeme poprvé v historii tétokonference přivítat zástupce těchto dvou kandidátských zemí.
Udělení kandidátského statusu ovšem není samo o sobě cílem. Je začátkemdlouhého procesu, během kterého nás všechny čeká velmi mnoho práce. Jedobře, že se evropské perspektivě Ukrajiny, Moldavska a dalších zemíZápadního Balkánu a Východního partnerství budete podrobně věnovat.
Situace v jednotlivých zemích je pochopitelně různá. Ale v některých z nichjsem se osobně mohla přesvědčit o autentickém odhodlání provádět nezbytnéreformy a na vstupu do EU tvrdě pracovat. Kupříkladu v Kišiněvě to bylonaprosto zjevné. Silný mandát, který současné demokratické a prozápadnívedení země má, vytváří konstelaci, kterou musíme využít. Okno příležitosti sepřitom mnozí snaží uzavřít. Kreml se svou nesmyslnou vírou ve sféry vlivudoufá, že moldavské odhodlání stát se demokratickou a prosperující zemízlomí. A může se mu to podařit, pokud Evropané své moldavské přátele najejich cestě nepodpoří. Situace opravdu není jednoduchá. Podle prezidentkySandu bude muset vláda vydat polovinu celého ročního rozpočtu jen nakompenzaci cen energií. Pro Evropskou unii je to relativně malá částka. Vkřehké zemi na Dněstru přitom může změnit běh dějin. Velmi vítám, žepředsedkyně Evropské komise v těchto dnech navštívila Kišiněv a o podpořejedná.
Když mluvíme o rozšíření Evropské unie - nemá cenu se tvářit, že se jedná okonsenzuální téma. Je mi jasné, že řada Evropanů má z rozšiřování unie strach.
Možná se to týká i některých v tomto sále. Souhlasím s tím, že kandidátskézemě musí plnit všechny podmínky vstupu. Ale v první řadě musíme stálevnímat celkový obrázek - Evropa se proměnila a už nikdy nebude taková jakona konci 90. let. Toto musíme akceptovat stejně jako skutečnost, že necháme-likandidátské země čekat před našimi dveřmi, naše bezpečnost a prosperita tímjedině oslabí. Pokud v našem sousedství vytvoříme geopolitické vakuum, budeochotně zaplněno našimi nepřáteli.
Jak v souvislosti s rozšířením, tak v rámci debaty o budoucnosti Evropy areforem fungování EU se diskutuje o změně způsobu rozhodování. Je lepšírozhodování konsenzem či většinovým hlasováním? Tato diskuze je velmipotřebná. Ovšem, jak jsem již zmínila na zářijové parlamentní konferenci kespolečné zahraniční a bezpečnostní politice - náš problém žádná změnapravidel rozhodování nevyřeší. Většinové hlasování byť proti vůli jedinéhočlenského státu by mělo být zcela krajní možností. Ale úplně stejně výjimečnéby mělo být použití veta. Lehkost, s jakou některé státy veto v klíčovýchotázkách zahraniční politiky používají, je skutečně krajně nezodpovědná. Chtěla bych tedy apelovat na všechny z Vás - nalézání konsenzu a kompromisních
řešení je mnohdy zdlouhavým a náročným procesem. Je však jedinýmzpůsobem jak může naše společenství dlouhodobě fungovat.
Dalším zásadním tématem, kterému se budete věnovat, je evropská strategickáautonomie. Zcela souhlasím s tím, že je nezbytné, aby Evropa snížila svouzávislost zejména na některých částech světa a aby začala hrát aktivnější roli voblasti bezpečnosti nejen ve svém bezprostředním okolí. Postup tímto směremvšak musí jít ruku v ruce s posilováním vztahů s ostatními partnery na celémsvětě a nesmí vést k izolaci Evropy. Naši vyzyvatelé včetně komunistické Číny jsou stále asertivnější a čelit jim můžeme pouze společně. Obzvláště silně toplatí o transatlantických vztazích. Ráda bych v této souvislosti citovala výrokMadeleine Albright. Ta pocházela z tohoto města a později se stala první ženouv čele americké diplomacie. V roce 1999, u příležitosti rozšíření NATO o Česko,Polsko a Maďarsko prohlásila:“Samozřejmě, že mezi Evropou a Amerikou budou vždy rozdíly. Býváme výstižněnazýváni bratranci, ale nikdy si nás nemohou plést s klony... Nikdy nesmímezapomenout, že osudy Evropy a Severní Ameriky jsou neoddělitelné... Víme, že když jsou demokracie Evropy a Ameriky rozděleny, vytvářejí se pukliny, vekterých se záhy objeví síly zla a agrese; ale když budeme stát při sobě, nebudena světě mocnější síly, než je naše solidarita ve prospěch svobody.”
Vážení účastníci konference, ráda bych Vám na závěr ještě jednou poděkovalaza účast a doufám, že Vaše zasedání bude plodné a přínosné.Velký dík patří všem organizátorům z obou komor Parlamentu České republiky,kteří úspěšně připravili tuto konferenci i další akce českého předsednictví.
Děkuji za pozornost a přeji Vám všem úspěšný den.
