Projev prezidenta republiky při předání Zlatého záchranářského kříže

jezdím na Zlatý záchranářský kříž pravidelně. Je to jediná akce, kde jsem plně přesvědčen o jejím účelu. U některých jiných akcí pochybuji. Víte, proč? Protože když uděluji státní vyznamenání, tak velmi často jsou tato vyznamenání spojována se závistí. Karel Kryl kdysi řekl, že Česko je země závisti, a měl v mnohém pravdu. I když tady se to prolíná s vámi, protože záchranáři někdy dostávají medaili za statečnost.

U vás, díky Bohu, žádná závist není, protože čin, kterého jste dosáhli, je hoden obdivu, je hoden úcty a v mnoha případech se zapíše do dějin. Prostudoval jsem si jednotlivě ty případy Zlatého záchranářského kříže, kde jsou dnes udělovány medaile, a každý z nich je obdivuhodný.

Vzpomínám, protože je tady pan vicepremiér, kterému patří hasiči, i na pomoc hasičského záchranného sboru v době tornáda na jižní Moravě, ale samozřejmě vzpomínám i na individuální záchranářské činy, a protože po udělení vyznamenání budeme mít ještě příležitost chvilku posedět, rád bych některé z nich probral jednotlivě. Zaujala mě například paní doktorka, která čtyřicet minut srdeční masáží oživovala chlapce, a podařil se jí zázrak, že chlapec se resuscitoval, a pokud jsem správně informován, tak ne jenom že přežil, ale přežil i bez vážnějšího poškození.

Osmého května budu jmenovat generály na Vítkově nebo tady na Hradě, a i to se trochu prolíná. Mám dojem, že je to plukovník Baláž, který jako civilní vyjednavač, nebo policejní vyjednavač zachránil asi dvacet lidských životů, jak mám ve svých podkladech.

Takže, jak vidíte, svět je koneckonců jenom jeden. A ať se jedná o generály, ať se jedná o umělce nebo vědce nebo další vyznamenané, ti, kdo zachránili lidský život, jsou hodni té nejvyšší úcty. A já bych skončil slovy Talmudu, knihy knih, ten, kdo zachránil jeden jediný lidský život, zachránil celé lidstvo.

Děkuji vám za pozornost.