Dříve voják, nyní záložník Tomáš Johanides: Základní výcvik by prospěl každému
Po odchodu do civilu Tomáš Johanides sice uniformu profesionálního vojáka svlékl, v „zeleném“ přesto zůstal: Stal se z něj lesník se vším, co k tomu patří – od sázení, přes kompletní péči o les až po těžbu včetně rizikového kácení. Pomáhá také s údržbou zahrad a zeleně.
„Po osmnácti letech aktivní služby je to pro mě příjemná změna, navíc mohu být každý den s rodinou. Je to hodně fyzicky náročné, ale zase jsem celý den na čerstvém vzduchu a úžasně si pročistím hlavu,“ vysvětluje.
Zkušenosti chce předávat
Skoro dvě dekády v uniformě se ale z hlavy tak snadno nevypaří. Tomáš Johanides se proto rozhodl, že to, co se v armádě naučil, bude předávat dál. „Prošel jsem řadou kurzů a funkcí. Bylo by škoda to všechno zahodit, když jsou tu jednotky aktivní zálohy, pro něž jsou moje zkušenosti a znalosti přínosem.“
Se záložníky pravidelně cvičí (pozn.: rozhovor vznikl během zářijového cvičení AZ Safeguard v areálu Poličských strojíren, kde vojáci cvičili ochranu a obranu objektů kritické infrastruktury) a může porovnávat. Rozdíl ve výcviku nevidí, obojí se prý řídí stejnými, pevně danými pravidly. On, ani jeho bývalí kolegové, profesionální vojáci, už prý nevnímají ani rozdíl ve schopnostech.
„Voják-profesionál v systému žije každý den, všechno už má zautomatizované. Záložníkovi přece jen chvíli trvá, než se „přepne“ do vojenského myšlení,“ popisuje jedinou odlišnost a vyzdvihuje to, v čem naopak záložáci občas o krok vedou:
„Máme výbornou partu lidí, kteří k výcviku přistupují s obrovským nadšením a zájmem. Není to pro nás rutina, každý do toho dává 100 procent,“ prozrazuje a zdůrazňuje, že jeho obdiv má každý, kdo do zálohy vstoupí: „Opustit pohodlný život a dobrovolně obětovat volný čas ve prospěch aktivní zálohy a tím pádem i společnosti, si zaslouží uznání.“
Když vidí lékaře, učitele, živnostníky i dělníky, jak se každým společným cvičením posouvají kupředu, je přesvědčený, že podobná příprava by prospěla každému: „Určitá forma základního výcviku by zásadním způsobem přispěla ke zvýšení připravenosti občanů ČR na krizové situace a současně ke zvýšení jejich fyzické a psychické připravenosti,“ domnívá se.
„Vyznat se v mapě, poradit si s radiotechnikou, naučit se základy boje zblízka či sebeobrany, manipulovat se zbraní, řídit a obsluhovat vojenskou techniku nebo si poradit s jakoukoliv situací. To se přece někdy může hodit každému z nás,“ připomíná.
