Vyjádření děkanky ke včerejší demonstraci před FHS
Vážení a milí kolegové, vážené a milé kolegyně, předpokládám, že většina z Vás již ví, že včera se v prostoru před naší fakultou, na platu mezi FHS a kolejí A, odehrála neohlášená demonstrace na podporu Palestiny. Vzhledem k tomu, že jsem situaci byla po celou osobně přítomna, ráda bych se vyjádřila k tomu, co se odehrálo.
Fakulta humanitních studií, stejně jako celá Univerzita Karlova, ctí akademické svobody a respektuje právo na svobodné vyjádření názoru. Fakulta i univerzita jsou maximálně vstřícné k vytváření prostoru pro dialog, studujícím fakulta opakovaně nabízí prostor a podporu pro organizaci akademické diskuse. Včerejší demonstrace však mezi takové akce nepatří, nebyla předem ohlášená a vedení fakulty se od ní distancuje a odsuzuje formu, kterou protestující zvolili.
Organizátoři demonstrace, se kterými jsem mluvila osobně, nebyli studujícími FHS, dokonce nebyli ani studujícími UK. Demonstrace byla podle jejich slov „organická“ a „spontánní,“ jejím cílem bylo vyjádření podpory a solidarity Palestině. Demonstrující jsem na místě vybízela k diskusi o roli a odpovědnosti akademické instituce v globálním konfliktu, diskusi o roli a odpovědnosti vedení fakulty a mě jako její děkanky. O takovou diskusi však zájem nebyl. Jakkoli právo na vyjádření svobodného názoru respektuji, role akademické půdy i akademické obce je jiná. Akademická půda je a má být prostorem vzájemného respektu a dialogu. To jsem včera na demonstraci neviděla.
Demonstrující zakrýváním obličejů, hlasitým skandováním a použitím megafonu vytvářeli v mnohých z Vás pocit ohrožení, v nemalé míře také hlukem narušovali výuku. Respekt ke svobodě vyjadřování a shromažďování má a musí mít také svou hranici a musí být vzájemný. Vzájemný respekt k právům na vyjádření však demonstrující neprokázali: jeden z demonstrujících fyzicky napadl studenta z kolejí, který dával najevo, že s protestujícími nesouhlasí, a zranil ho v obličeji.
Úkolem univerzity a fakulty je vytvářet prostor pro diskusi i o citlivých tématech. Zároveň je naprosto nezbytné nevytvářet prostředí, ve kterém se kdokoliv cítí ohrožený, napadaný, ponižovaný, zastrašovaný.
Akademická půda je půdou svobodného projevu rámovaného vzájemným dialogem, respektem, porozuměním, důvěrou a bezpečím pro všechny její členy a členky, a taková musí zůstat. To je společná odpovědnost nás všech a ze všech svých pozic se o ní musíme zasazovat. Děkuji všem, kteří výsadu a nenahraditelnost svobodné akademické půdy a diskuse chápou, vnímají její existenci jako privilegium demokratické společnosti, a podílejí se na její kultivaci.
