Projev prezidenta republiky při jmenování soudců obecných soudů

Vážený pane ministře, dámy a pánové,

dovolte mi, abych vám především ještě jednou blahopřál k vašemu dnešnímu jmenování. Již devět let při této příležitosti pronáším mravoučné projevy a jednomu z nich neuniknete ani dnes.

Dovolte mi, abych vás seznámil s příběhem Roberta Tempela. Robert Tempel byl v roce 2001 obžalován za dvojnásobnou vraždu, a i když svoji vinu popíral, obdržel doživotní trest. Odvolával se a plzeňský soud tomuto odvolání čtyřikrát za sebou vyhověl. Státní zástupkyně se pak odvolávala k pražskému vrchnímu soudu, který naopak čtyřikrát sazbu doživotí potvrdil. To je, jak dobře víte, tak zvaný soudní ping-pong. Nakonec se pan Tempel odvolal k Evropskému soudu pro lidská práva. Tento soud ve svém osvobozujícím rozsudku konstatoval, že česká justice se provinila proti obhajobě lidských práv a základních svobod, takže pan Tempel byl po zhruba dvaceti letech osvobozen. Zcela pochopitelně požádal o poplatek, dá-li se to tak nazvat, za nespravedlivé soudní stíhání, a to ve výši několika set milionů korun, což samozřejmě, pane ministře, naruší Váš rozpočet. Kdyby nebyl jiný důvod, tak minimálně toto by nás mělo varovat před unáhlenými rozsudky.

A jaký závěr z toho lze vyvodit? Domnívám se, že někteří soudci se cítí být pánem, ne-li nad životem a smrtí, tedy minimálně nad svobodou a nesvobodou. Dokonce nelze vyloučit, že někteří z nich si tím léčí svoje komplexy. A takhle to dopadne.

Přál bych vám všem, aby případ pana Tempela, který bohužel v naší justici zdaleka není ojedinělý, i když vyniká svým dvacetiletým rozsahem, byl pro vás všechny varováním. Buďte sebevědomí, nemějte žádné komplexy a rozhodujte spravedlivě.

Děkuji vám za pozornost.