Po žních půjdeš k Turkovi!
Ať už je to jakkoli, trhy se zemědělskými komoditami na uzavření dohody ihned reagovaly volným pádem, který nás cenově (alespoň v čase psaní tohoto sloupku) vrací kamsi do úrovně před válkou na Ukrajině. Jako spotřebitel a živitel rodiny z toho mám docela radost (i když ceny energií potravinám zlevnit asi nedovolí), jako zemědělec, který musí platit třikrát až pětkrát více za minerální hnojiva a téměř o 100 procent více za naftu ve srovnání s rokem 2020, už rozhodně ne.
Média sice již několik týdnů plní predikce rekordního zisku zemědělského sektoru, nicméně zajíci se počítají až po honu a skutečnost, že se zemědělské komodity na světových trzích několik měsíců pohybovaly rekordně vysoko, nemusí ještě nic znamenat. Obiloviny se totiž sklízejí v létě. V březnu až v květnu, tedy v době, kdy byla cena nejvyšší, mají už zemědělci dávno prodáno. Jediný, kdo v těchto měsících vydělával, byli překupníci.
Jak to bude letos? Současná cena je při aktuálních cenách vstupů prakticky nerentabilní. To znamená, že zemědělcům nezbývá než čekat na opětovný růst cen. Přijde? Měl by. Evropská komise v červenci snížila kvůli suchu v Polsku, Německu a části Francie predikci sklizně pšenice v EU, Ukrajina hlásí sklizeň obilovin na úrovni 52 milionů tun. Ve srovnání s 85 miliony tun v roce 2021 je to setsakramentský rozdíl, který nevyrovná ani „rekordní sklizeň“ v Rusku, jež je meziročně vyšší o zhruba 10 milionů tun. Oproti loňskému roku tak stále cca 20 milionů tun chybí.
Takové množství shodou okolností zůstalo v ukrajinských přístavech a má se v dalších měsících podle „Istanbulské dohody“ vyvézt na Blízký východ a do Afriky. Zlí jazykové tvrdí, že to Ankara nedělá zadarmo a podobně jako při uprchlické krizi si nechá za svoji roli „spasitele“ dobře zaplatit. Pokračování konfliktu tak Turecku dost možná vyhovuje. Jestli tedy zlevní potraviny, bude dost možná záležet i na tom, zda budou muset zástupci Ukrajiny a Ruska k Turkovi i po příštích žních.
