Já jsem OK, ty jsi OK

Děti učí děti a učitelé se učí od sebe navzájem. Na ZŠ Vorlina ve Vlašimi se zkrátka učí všichni. V rozhovoru s ředitelem Petrem Jíšou se bavíme o tom, jak se nechali inspirovat izraelským psychologem, co je sedm inteligencí a proč je způsob, jakým učitelé k dětem přistupují, ještě důležitější než to, co je učí.

Před několika lety jste si položili zajímavou otázku: Dá se děti naučit lépe přemýšlet? Odpověď jste našli v metodě izraelského psychologa Reuvena Feuersteina. Co přesně vás k ní dovedlo?
Zhruba před dvanácti lety začali učitelé v naší škole mluvit o tom, že děti přestávají přemýšlet, ztrácejí selský rozum a mají problém se soustředěním nebo se samostatným řešením úloh. Na základě zkušeností z kurzů u Evy Váňové, které jsem absolvoval, mě napadlo, že by to mohla být cesta, jak na tyto problémy reagovat. Metoda pochází od izraelského psychologa Reuvena Feuersteina a zaměřuje se na rozvoj kognitivních neboli poznávacích funkcí – tedy základních předpokladů pro myšlení. V hodinách vytváříme výukové situace, kde mohou žáci přemýšlet o vlastním učení a mohou se učit vědomě řídit své myšlenkové procesy.

Kdybychom se přišli do třídy podívat, co konkrétně bychom viděli?
Na první pohled uvidíte žáky s pracovními listy, které obsahují abstraktní úkoly – třeba v instrumentu, který se jmenuje Spojování bodů, mají v záplavě teček vyhledat a spojit určité geometrické tvary. Podstatné ale je, jak se ve vyučování pracuje. V hodině nezazní pokyn „vypracujte stranu tři“. Učitel se ptá: „Co je naším cílem? Jaké informace máme k dispozici? Jaké překážky tu vidíte a jakou strategii zvolíte, než se dotknete papíru tužkou?“ Učitel funguje jako zprostředkovatel. Kladením otázek vede žáky k tomu, aby své postupy sami promýšleli a diskutovali o nich.

Jak pak probíhá závěr takové práce? Předpokládám, že nejde jen o kontrolu správných odpovědí.
Přesně tak, nejde o to, jestli to má žák pospojované a jak. Klíčový je celý proces včetně reflexe a takzvaného přemostění. Žáci popisují, co jim pomohlo, kde udělali chybu, co udělali, když se dostali do úzkých, a jaká strategie fungovala nejlépe. Učitel se pak například ptá: „Kde jinde mimo tento pracovní list byste strategii mohli využít?“ Žáci hledají paralely v běžném životě nebo v jiných předmětech – například při řešení slovní úlohy v matematice, při balení batohu na výlet nebo při řešení konfliktu na hřišti. Učí se tak přenášet své způsoby přemýšlení do každodenní reality.

Co pro vás bylo na této metodě nejzajímavější?
To, že každou kognitivní funkci lze u dětí vybudovat prakticky od nuly, pokud se s ní pracuje.

Trocha skepse

Jak na tuto novinku reagoval učitelský sbor?
Nejprve negativně. Jeden kolega ze školy si pak ale taky udělal kurz a začal učit tuto metodu ve své třídě, pojal to jako projekt na rozvoj komunikace. Někteří v samotné metodě zpočátku neviděli nic převratného, ale zaujalo je, že hodina probíhá bez neustálých korekcí chování a zároveň se v ní hodně mluví a diskutuje. A je to kultivovaná debata. Následně šlo dalších zhruba sedm statečných na kurz. Po roční přípravě jsme metodu zařadili do osnov a dneska ji žáci mají napříč všemi ročníky, od čtvrté třídy pak jako samostatný předmět.

Kolik vašich vyučujících je dnes v metodě proškolených?
V současné době máme přes dvacet proškolených lektorů z celkem šedesáti vyučujících. Zároveň nabízíme hodiny pro kolegy, vždycky ráno před vyučováním. Chodí tam stávající lektoři osvěžit si svoje dovednosti, ale taky ti, kteří zatím třeba jen přemýšlejí, že by se přihlásili do výcviku.

Co na novinku říkali žáci?
V začátcích jsme naráželi na odpor i u nich. Ptali se, proč musí mít zrovna tento předmět a jaký je jeho smysl. Dneska už ho berou jako běžnou součást výuky. Propisuje se dokonce i mimo hodiny, například při dnech otevřených dveří. Když starší děti potkávají ve škole ty menší, které se k nám přijdou podívat, samy jim kladou otázky a pomáhají jim hledat řešení. Neříkají jim, jak to mají udělat, ale ptají se třeba: „Jak bys to vyřešil? Čím by sis pomohl?“ Zjišťujeme, že je vlastně provázejí hodně podobně, jako jsme zvyklí pracovat v této metodě.

Máte dny otevřených dveří, kdy vaši žáci připravují pro malé návštěvníky program?
Máme po škole připravené dílny, kde si můžou předškoláci něco vyzkoušet, třeba chemii, různé pokusy či metody. Dílny připravují učitelé s žáky a žáci pak provázejí menší děti. Podobná pozitivní zpětná vazba přichází i z aktivit projektu MAP (Místní akční plán vzdělávání), kdy naši žáci jezdí učit děti do jiných škol informatiku nebo různé technologie.